Vada řeči v Thajsku?

Když jsem jako mladý odešel z domova a vstoupil k námořnictvu, potkal jsem kluky ze všech koutů Nizozemska. Největší tlamu měli samozřejmě Amsterdammertjes a vyčítali Limburgerům a Groningerům, že jim nebyli schopni rozumět kvůli jejich vadě řeči.

Já, narozený v Twente, jsem také mluvil dialektem, a přestože jste se snažil mluvit „správně“, vždy bylo jasné, že mám zvláštní přízvuk. Tak to vlastně zůstalo vždycky, protože mnohem později a někdy ještě dnes mohou lidé slyšet můj původ z Twente, ačkoli v Tukkerlandu už desítky let nežiji.

Rozdíl mezi dvěma dialekty nebo dvěma jazyky spočívá hlavně ve zvukech používaných k tomu, aby něco řekli. Tukker používá jiné zvuky než například thajský, říkáme regionální nebo národní, ale není to tak úplně pravda. Ještě se k tomu vrátím.

Mluvení je pro většinu lidí snadné, ale je třeba si uvědomit, že žádný lidský pohyb svalů není tak komplikovaný a jemný jako pohyby jazyka potřebné k vytvoření jazykových zvuků. Koordinace svalů jazyka, dutiny ústní, plic a rtů potřebná pro řeč je komplikovaný proces.

Také obrácení – porozumění tomu, co vám někdo říká – je na slova příliš složité. Je zázrak, že jste schopni bez vědomého úsilí porozumět tomu, co vám někdo jiný říká. Pohne ústy a do vzduchu se dostane proud zkreslení a vy pochopíte, co chce říct.

Jak těžké je to ve skutečnosti pochopit, se ukáže, když se naučíte cizí jazyk. Nevyhnutelně přichází fáze, kdy umíte poměrně dost slov a dokážete bez větších problémů sledovat psaný nebo pomalu odříkaný text. Jakmile na vás ale začnou mluvit zkušení mluvčí tohoto jazyka, máte problém. Mohou říkat jen slova, která znáte, ale jejich řeč zní jako dlouhý neoddělitelný proud zvuků. Není ani slyšet, kde jedno slovo začíná a druhé končí. Zdá se, jako by ti cizinci dávali všechna slova a věty dohromady.

Vytváření a porozumění zvukům řeči je téměř nelidský úkol. Rozumný člověk by si myslel, že nikdo nemůže dát jejich dětem takovou práci. A přesto se to děje každý den. Všechny národy, všechny kultury na světě vždy používaly jazyk a očekávají, že se jejich děti naučí tomuto jazyku rozumět a hovořit v mladém věku.

Velmi malé děti dokážou rozpoznat a reprodukovat zvuky svého mateřského jazyka. Zdá se, že dokonce i novorozenci slyší rozdíl mezi mateřským jazykem a zvuky cizího jazyka. Naučili se to hravou formou, bez výslovného vzdělávání, bez zkoušek a bez tréninků pod odborným dohledem. Bez ohledu na to, kolik lidí má traumata z dětství, nikdo si nikdy nestěžuje na hrozné období, které museli prožít, protože se museli od svých rodičů naučit svůj rodný jazyk.

Protože jazyk, jakýkoli jazyk, je nepopsatelně komplikovaný, ani ne tak písmem a gramatikou, ale především zvuky. Naučit se jakýkoli dialekt nebo jazyk je pro dospělé cizince často neuvěřitelně obtížné: domorodec vždy podle výslovnosti uslyší, že nejste skutečným obyvatelem, který se narodil a vyrostl. Ale, opakuji to znovu, dítě se systém naučí extrémně snadno, bez ohledu na to, jak tvrdě proti němu škola a rodiče jednají.

Vysvětlením, které pro to poskytla fonologická věda, je to, že se dítě narodí se spoustou představ v hlavě o tom, jak by mohl vypadat jeho rodný jazyk. Nejdůležitější část mechanismu je vlastně již v mladém mozku. Stačí jen pár tlačítek umístit do správné polohy. To přepínání těch tlačítek může klidně nastat jen do puberty, pak už je navždy pozdě. To dítě začíná nastavovat knoflíky v mladém věku. Existují dokonce náznaky, že výuka jazyků skutečně začíná v děloze. V každém případě se zdá, že novorozenci jsou schopni s přiměřeným úspěchem rozlišovat mezi zvuky svého vlastního a cizího jazyka. Tak dlouho předtím, než začnou mluvit, už se naučili něco o své mateřštině.

Již jsem řekl, že jazyk nebo dialekt má často specifické zvuky, které se učíte od raného věku. Specifický neznamená jedinečný, protože je dost možné, že se zvuky z jednoho jazyka vyskytují i ​​v jiném jazyce. Koneckonců, v tomto světě existují stovky, ne-li tisíce jazyků a dialektů. Pěkným příkladem toho je moje příjmení Gringhuis. Vykuchané „gr“ na začátku a kombinace písmen „ui“. Nechte to vyslovit cizince a uslyšíte ty nejšílenější varianty. Přesto je to jazyk, který tyto zvuky ovládá, protože mimo jiné v Saúdské Arábii se mé jméno vyslovovalo bezchybně. Vzpomeňte si také na slovo Scheveningen, také pro mnoho cizinců nevyslovitelné.

My, nizozemští mluvčí, máme také potíže s některými zvuky v cizích jazycích. Všimněte si jednoduché výslovnosti „th“ v angličtině. Vyslovujte jazykem proti zubům, ale obvykle se místo toho používá „d“ nebo „s“. „To“ se pak změní na „to“ nebo „sed“. Existuje mnoho dalších příkladů, které lze uvést, ale já chci mluvit o „řečové překážce“. Thailand mít.

Nejde samozřejmě o vadu řeči, ale Thajci nemohou nebo jen stěží vyslovují některé zvuky kombinací písmen z výše uvedených důvodů. „th“ a „sh“ jsou pro něj nemožné, takže obchod „Theo's Shoes“ se v nejlepším případě stává „TO-Choo“. Máte představu, co Thajec znamená „vyhrál-wor“? Nezná V, takže se z toho stane W, také nezná "l" jako poslední písmeno slabiky a pak se stane "n". Správně, opravdu myslí Volvo. Vezměte si „Au bon pain“ americký sendvičový obchod, který najdete také v Thajsku. Nyní už má s tímto francouzským jménem potíže i sám Američan, ale thajská výslovnost se nedostane dál než k „Oh-Pong-Beng“.

Každý, kdo komunikuje s Thajci, zná malé příklady, kdy je nemožné vyslovit slova. House se stane hou, manželka se stane wai, pět se stane fai, pokud chcete pít bílé víno, Thajec požádá o wai wai atd. Ať Thajec řekne stoly nebo ještě lépe vegatables, nemožné!

Andrew Biggs o té thajské vadě řeči napsal pěkný článek do Bangkok Post, kde mluví hlavně o návštěvě IKEA. V Nizozemsku říkáme „iekeeja“, Angličan říká „aikieja“ a Švéd – země původu IKEA – tomu říká „iekee-a“, přičemž poslední a téměř nezmiňuje. V autě Andrew viděl jméno v thajském jazyce a foneticky přeložené zpět do angličtiny se stalo „Ickier“. Vtip je v tom, že toto slovo znamená v angličtině „nepříjemný“ nebo „staromódní“. „Já“ před jménem také v thajštině neznamená nic dobrého, takže IKEA může být někdo, kdo se jmenuje KEA, ale méně příjemný člověk.

Stalo se dlouhým příběhem, který vysvětluje, proč Thajec tak často pronáší „komické“ výroky o angličtině v našich uších. A naopak, i Thajec se někdy může smát, když se někdo snaží správně vyslovit thajské slovo. Smát se je povolen, pokud je prováděn s respektem ke každému přízvuku a není označen za vadu řeči.

Jazyk? Je to vždy fascinující! Pořád se divím, když vidím dva podivné lidi pohromadě, kteří na sebe křičí všelijaké zvuky. Jeden mluví a druhý poslouchá a ach div se, on také rozumí! Skutečný zázrak!

Poznámka: Pro tento článek jsem použil textové části z knihy „Tongval“ od Marca van Oostendorpa, kterou lze nalézt na internetu, a článek Andrewa Biggse v Bangkok Post ze 4. prosince 2011