Papája a toaletní papír

Francois a Mieke přišli žít v Thajsku v lednu 2017. Chtějí vybudovat svůj malý ráj v Nong Lom (Lampang). Thailandblog pravidelně publikuje spisy z obou o životě v Thajsku.  

Papáje…

Tady na silnici je hodně rušno. Alespoň ve srovnání s Touwbaanem v Maashees. Na horských svazích mají všemožní lidé kusy půdy, na kterých se pěstuje všemožné, a kam proto musí pravidelně jezdit. V průměru si myslím, že moped projede dvakrát za hodinu. Ve špičce se toto číslo dokonce zdvojnásobí. A pak je tu samozřejmě náš mnich, který bydlí dále na hoře a sestupuje v 7:XNUMX ráno a o půl hodiny později zase zpátky.

Každý, kdo projde kolem, co nejpřátelštějším způsobem přikývne a na oplátku dostaneme široký úsměv doprovázený mopedem wai. Normální wai, kdy dáte ruce k sobě a prohnete se, to je na mopedu trochu natahování, takže postačí důrazné pokývání hlavou. Mávání, to tady nedělají.

Dnes ráno zastavil moped. Obvykle to znamená, že pán domácí přijde něco vyřídit na zahradu, takže jsem svůj celkem letní outfit rychle přeměnila v přijatelný pro Thajce. Ukázalo se však, že nejde o pronajímatele, ale o jednu z žen, které kolem pravidelně jezdí. Tím posledním si nejsem úplně jistý, protože jako mnoho Thajců byla celá zabalená, jen s dírou kolem úst a očí. To nemá nic společného s náboženstvím nebo vírou, ale je to prostě ochrana při celodenní práci na žhnoucím slunci.

"Ahoj" řekla. "Papaya, papaya, ty." Dala mi dvě čerstvě natrhané, lahodně zralé papáji, nadšeně se zasmála, řekla znovu „papaya, ty, jez“, nasedla na moped, zatímco jsem thajsky poděkoval a pokračovala v cestě dolů. Stál jsem trochu ohromeně: jak bych jí mohl poděkovat a jak bych ji příště poznal v oblečení z bankovní loupeže?

Jaký úžasný zážitek, jaká pohostinnost. Lidé se někdy obávají, zda je v neznámé zemi a na odlehlém místě bezpečno. Alespoň to tak necítí a dnešní ranní zážitek pěkně zapadá do obrazu, který se zatím rozvinul.

První papáju jsme zabili hned na obědě. Chutnalo mu víc, takže i druhý bude fajn.

…a toaletní papír

Pak něco úplně jiného: pohyb střev. Obvykle to není téma pro příběhy, ale opravdu o tom potřebuji mluvit. Ne, nejde o nemožné squatové záchody nebo tak něco; Také zde v Thajsku můžete na většině toalet jen sedět. Co stojí za pozornost, je toaleta v našem domě. Hrozí, že si tady strašně popálíte hýždě. Možná si teď myslíte, že je to kvůli pikantnímu jídlu, ale je to jinak.

Thajsko má ve srovnání s Nizozemskem obrovský náskok, pokud jde o hygienu toalet.
Systém bude mít nepochybně poněkud luxusnější jméno, ale říkáme mu splachovací ventil. U každého hrnce zde visí mini sprchová hlavice s kolíčkem. Až budete hotovi, vše jen nastříkejte dočista. (Pokud je velmi tvrdohlavý, asistujete levou rukou. Proto se Thajcům také velmi hnusí, když vás vidí jíst levou rukou nebo že se někoho dotýkáte levou rukou.) Toaletním papírem poplácáte vše suché a pak si samozřejmě levou ruku umyjete mýdlem. Jakmile si na to zvyknete, už nebudete chtít nic jiného. Další výhoda: role, kterou jsme si přivezli z Holandska, není hotová ani z poloviny.

Ach ano, a thajský kanalizační systém není z tohoto důvodu nastaven na papíře. Toaletní papír je proto nutné umístit do odpadkového koše, který najdete na každé toaletě.

Každopádně, co s tím pálením hýždí? Naše voda zde pochází z velkých betonových zásobních nádrží. Odtamtud potrubí jen vede po zemi do domu. Tady nemrzne a kopat se ve skalách není žádná legrace, takže nad zemí není problém. Dokud si nebudete chtít opláchnout hýždě poté, co slunce pár hodin pálilo na dýmku. Cítíš, že to přichází, myslím. Já ne, alespoň ne poprvé.

Mimochodem, když to píšu, uvědomuji si, že by mohlo být dobře, že jsme tento systém neměli v Maashees. Voda sice prošla zemí, ale ani taková kapka těsně nad bodem mrazu není zrovna atraktivní.