Isaan Farangs

Než si De Inquisitor uvědomil přítomnost dalších farangů, byl jen málo v kontaktu. Podle jeho přátel, které zanechal v Pattayi, se přestěhoval na konec světa.

Jen málokdo dodržel svůj slib návštěvy. No, De Inquisitor s tím vlastně měl nebo má malé potíže. Návštěvníci ze staré vlasti tu nejsou vůbec žádní. To se pravidelně stávalo v Pattayi, rodina a přátelé, kteří přišli, přátelé přátel. To je pochopitelné, pro turistu tu není co dělat, pokud opravdu nechcete poznat chudý region hluboko v jihovýchodní Asii. A navíc, jak tady rozmazlený západní turista zareaguje na nižší komfort, menší hygienu v očích, na pikantní a hrubé jídlo, na nespočet hmyzu, na hady a další zvířata?

Samozřejmě tu a tam viděl faranga v nedalekém městě, ale to bylo příležitostné a obvykle během hlavní sezóny: v zimních měsících hibernátor, který zůstal poblíž, během Songkranu, když se vzal, smíšené páry Příbuzní dámy přicházejí navštívit na pár dní a v červenci a srpnu, kdy evropská prázdninová sezóna láká muže do rodiny jejich milenky.

Kromě toho Inquisitor ve skutečnosti nehledal kontakt s farangem. Nejdřív příliš zaneprázdněný stavbou domu a obchodem, pak jako ranní člověk vyrazit jen ráno na nákupy a podobně. Pak žádné farangy neuvidíte.

A teď se všechno najednou zrychlí, dostane se zase víc do kontaktu se Zápaďany.

Inkvizitor si byl vědom skutečnosti, že se každý večer někde ve městě na střízlivé terase shromáždilo množství farangů. Někdo mu dokonce řekl, že to bylo „U pošťáka“. Takže během svých nákupních kol během dne De Inquisitor hledal bar, kavárnu s tímto názvem, musel se najít, ne? Jezdil jinými cestami, zatáčel a vyjížděl z úzkých uliček, ale nic takového nenašel. Žádný farang bar.

Až jednoho večera musel výjimečně rychle nakoupit v místním Lotus Expressu. Kolem šesté hodiny se již stmívalo. Byli tam diagonálně naproti Lotusu. U velkého kamenného stolu a kamenných židlí, doplněných několika rozviklanými plastovými židlemi. Vůbec žádné bary.

Prodejna a kadeřnický salon. Majitelem je místní pošťák, Angličané tomu říkají 'U Postman's' … .

Asi tucet Britů, tito lidé byli vždy dobrodružnější, pokud jde o zahraniční destinace. Osamělý Francouz, se kterým si De Inquisitor může osvojit svůj druhý národní jazyk. Švéd, Američan, jeden nebo dva Němci. A teprve nedávno ano, Holanďan. Téměř každý večer chodí na pár piv na primitivní terasu v nedalekém městě.Za čtyři týdny, co to De Inquisitor věděl, tam byl nyní čtyřikrát.

U stolu je více témat než v té době na „farangových setkáních“ v Pattayi.

Žádné stížnosti na partnerku nebo jiné ženy, na Thajsko, na „isanské podmínky“, žádné dotírání na víza nebo peníze, … . Sdílí se spousta informací o tom, co kde můžete získat, co je nového, kde jsou v okolí pěkné destinace, ... . Vzdělávací.

Ale také začalo něco, co De Inquisitor nazývá „dopadem Thailandblogu“.

Nizozemští mluvčí, kteří četli jeho blog, reagovali na něj, dokonce požádali o kontakt. Inkvizitor z principu nikdy neodpovídá, dokonce se trochu ostýchal dostat farangské turisty, protože už nechce další otravování, jak tomu bylo často v Pattayi. Až jednoho dne náhle někdo zajel do obchodu. Naše první farangova zákaznice, manželka a níže podepsaní si mysleli, protože z auta vystupuje široce usměvavý Zápaďan s manželkou. Ne, cestu si našel Belgičan, bydlí asi padesát kilometrů odtud a ten kraj trochu zná. Jako zázrakem se rychle vyvinulo přátelství založené na společném porozumění Isaana. Nyní jsme v kontaktu, občas se navštěvujeme tam a zpět, když se to hodí, ale frekvence zůstává příjemně nízká.

Ale malomocný pokračoval. Jako fanoušek blogu The Inquisitor odpověděl na některé otázky a interagoval s nimi. Tak uvažuje The Inquisitor, protože zpočátku nic nevěděl. Tak ten chytrý Belgičan dal dohromady skupinu lidí, všichni ‚Isaanfarangové‘. Kdo zde žije, vybudoval si život nebo jej právě začal. Pouze holandsky mluvící, to je někdy něco jiného, ​​protože obvykle, když jste tady v kontaktu se západními lidmi, musíte mluvit anglicky. Nebo německy. Nebo francouzsky. Buďte opatrní se svými vtipy, sarkasmem, prohlášeními – protože často nechytnou. Nyní je.

Takže když De Inquisitor obdrží e-mail s návrhem, aby se na jeden den sešli, De Inquisitor je nadšenější, než si původně myslel.

Termín je správný, jsme a zůstáváme farangy. Po krátkém představení zajíždíme do německé restaurace v Kham Ta Kla. Jen dvacet pět kilometrů od Inkvizitora, který to samozřejmě nevěděl. Protože ještě zajímavější je, že ten muž prodává i sendvičové pomazánky, domácí, skvělá změna pro omezený místní výběr.

Inkvizitor se zde určitě stane štamgastem.

U stolu je hned velká legrace, vtipy a srandičky, zajímavé zážitky jdou tam a zpět. Pro jednou dovolíme přítomným manželkám sedět spolu na jednom konci stolu, poněkud proti našim zásadám, ale nyní mohou být mužské rozhovory pouze v holandštině. Úleva po letech thajštiny, angličtiny a trochu isanštiny. De Inquisitor učí další poznatky o Isaanovi, protože i v těch malých Nížinách u moře existuje mnoho rozdílů v mentalitě mezi regiony původu.

Po jídle odjíždí pětivozový karavan do našeho obchodu. Inkvizitor, který den předtím vypil příliš lahev piva Chang, se trochu bojí pijácké party, ale není to nic hrozného. Všichni totiž stejně musí jezdit domů.

Holanďan z Amsterdamu. Pevná sedmdesátka, skoro osmdesátka. Plný sebevědomí, milý člověk. Kdo dobře odráží holandské vtipy Belgičanů. Žije ve městě u vesnice De Inquisitor, potkali jsme se o dva týdny dříve. A hned se z něj stali soudruzi, asi se teď vidíme každý týden, protože bydlí poblíž nové restaurace, kde teď často jí De Inquisitor.

Je tu další jeho krajan, ale Inkvizitor zapomněl, odkud přišel. Příjemná měkká osobnost, je nemožné, že pochází z velkého města, myslí si De Inquisitor. Musí chodit častěji, může se naučit thajštinu, protože s tím prý bojuje a to je něco, co se dá dobře využít tady v boezewush, je to skoro nutné.

Pak je tu obyvatel Bruselu, no, z okolí toho šíleného města. Pěkný přízvuk díky belgické dvojjazyčnosti a vtipálek první třídy. Má však dva problémy. Bojuje s vrabci, kteří si neustále staví hnízda v jeho střechách. Který se neúspěšně pokouší zastřelit. A „kartuše“, v jeho případě plastové kuličky, které nahrazují kulky, vždy skončí v jeho bazénu. Ucpávají filtr. Inkvizitor ho určitě chce navštívit, i když bydlí dvě stě kilometrů daleko, Roi Et, tak to ve velké zemi chodí, vzdálenosti nejsou problém. Ale má malý druh resortu, můžete u něj přespat, takže uspořádání lahodné pitky by mělo být možné.

Zda bude Inkvizitor plavat ve svém bazénu, závisí na přítomnosti plastových kuliček nebo ne… .

Taky Catherine. Sint Katelijne Waver je romantické vlámské jméno jeho bývalého sídla. Vyučuje angličtinu v místní škole své Isaanské vesnice. A ví, jak se vypořádat s isanskou mentalitou, kterou zde milují i ​​školní děti - na všechno zapomenout. Pěkné příběhy o tom, jak to zvládá. Vzhledem k jeho útulné postavě mu De Inquisitor opravdu věří, když říká, že rád dobře vaří, jeho tipy jsou vítány pro amatéra, jako je níže podepsaný. A na vlámské poměry je ještě příjemnější, že bydlí jen pětatřicet kilometrů daleko. Tady jde o maličkost. De Inquisitor s ním chce také častěji „pintellier“.

Nakonec tu byl samozřejmě malomocný. Ze Sawang Deing Din, ale říká, že žije nepřetržitě v Sawang Din, i když to není tak daleko. Takže už se nějakou dobu známe. Bojuje s obrovským chladícím boxem, protože rád nakupuje západní dobroty - pravděpodobně ve velkém, protože nám ostatním stačí igelitový sáček na zakoupené náplně do chlebíčků. Normálně, když spolu sedíme, velké lahve Lea mu jdou dobře, ale dnes zůstává docela střízlivý, stejně jako De Inquisitor mimochodem.

Kdo se skvěle bavil, užíval si výhradně vlámsko/nizozemské konverzace (kromě bruselského rodáka je jeho dialekt beznadějný), bavil se srozumitelnými vtipy a rčeními a kdo si myslí, že si díky thajskému blogu našel nové přátele. Jen tak, z ničeho nic. Deset tisíc kilometrů od našich kořenů.

Stojí za zopakování, Isaanfarangové mají obecně dobrý přístup a jsou, opět ve vlámštině, rostlinnými traktory. Vypadejte všude dobře, udělejte jim život zajímavým. A hlavně si nestěžují, užívají si i přes isanské dovádění, které zažívají.