Příběhy ze starověkého Siamu (část 2)

Jak cizinci vnímali Siam v minulosti? WSW Ruschenberger: „Vláda je tyranie toho nejabsolutnějšího druhu. Král je Bůh.“ Patnáct příběhů v řadě, přeložil Tino Kuis.

Tyto povídky pocházejí z brožury s názvem „Příběhy starého Bangkoku, bohaté příběhy ze země bílého slona“. Jsou tam uvedeny v náhodném pořadí podle času, místa a předmětu. Nechal jsem to tak. Zdroj každého příběhu je uveden, ale uvedl jsem pouze osobu a rok.

George Windsor Earl, 1837

Procházet se městem je velmi obtížné, nejen kvůli bahnu, ale hlavně kvůli velkému množství psů, kteří, jak se zdá, mají pro Evropany zvláštní cíl. Na dvou nebo třech krátkých výletech v tomto bažinatém městě mě doprovázeli dva členové posádky ozbrojení pásy, abychom ty otravné tvory udrželi na uzdě.

Ernest Young, 1898

Jednoho dne navštívil rybář malou skupinu Evropanů, kteří tábořili v jeho sousedství, a nabídl jim zvíře k prodeji. Šelma neměla ani hlavu, ani nohy, ani ocas, ale prodejce uvedl, že je již odstranil, aby bělochovi ušetřil potíže. Dále řekl, že to byl jelen, kterého ulovil v džungli.

Nikdo ze skupiny nebyl zběhlý v anatomii, ale i tak pochybovali o pravdivosti mužových výpovědí. Jeden z nich mimoděk řekl: "Možná je to pes!"

Na tváři bystrého rybáře se objevil široký úsměv, protože zbloudilý výstřel zasáhl cíl. S řevem smíchu se odtáhl a zakřičel ve svém vlastním jazyce: "Sir je velmi hezký, velmi hezký!"

W. S. W. Ruschenberger, 1838

Vláda je tyranií toho nejabsolutnějšího druhu. Král je Bůh, nejvyšší zákon v zemi, a jen málokdo zná jeho skutečné jméno, takže ho nelze brát nadarmo. Je znám pod různými jinými jmény, výjimečně měkkými a lichotivými, jako například ‚Svatý pán hlav‘; Svatý Pán všeho živého'; 'Vlastník všeho'; „Pán bílých slonů“ a „Nejvznešenější pán, neomylný a nekonečně mocný“.

Jeho části těla jsou označovány oslavnými výrazy; jménům jeho nohou, rukou, nosu, uší a očí vždy předchází slovo „Phrá“, což znamená „Pán“ nebo „Svatý Pán“. Všechny záležitosti týkající se Jeho Veličenstva jsou označovány jako „zlaté“. Jeho návštěva se nazývá „přijít na jeho krásné majestátní zlaté nohy“; mluvení v jeho „Zlatých uších“ atd.

Děkovný dopis od krále Mongkuta královně Viktorii

(Král Mongkut (1804-1868) se velmi zajímal o západní vědu, zejména astronomii, a byl prvním asijským panovníkem, který mluvil dobře anglicky.)

„Při této příležitosti můžeme dovolit našim domorodým fotografům, aby se podobali nám, když jsme zdobili hodinky zdobené diamanty a dvousečný meč, což byly čestné královské milostivé dary od vašeho Veličenstva, které jsme obdrželi před několika lety a usadili jsme se ke stolům obsahujícím dárkový stříbrný kalamář a psací stůl spolu s otočnou pistolí a puškou, což je zcela královský milostivý dar od vašeho Veličenstva.“

Sir John Bowring, 1845

Každý Siamec je povinen věnovat jednu třetinu roku službám králi. To je pouze nadsázka domácích prací a jiné povinné práce ve středověku. Kromě Siamů existují Laosané, Kambodžané, Barmánci a další rasy, které byly vystaveny válce a které jsou bezpodmínečnými vazaly svých pánů nebo krále.

Jean-Baptiste Pallegoix, 1854

Ústup siamských vojáků bez rozkazu od jejich vůdce se trestá smrtí. Generál by se měl postavit za své jednotky, nikoli před ně. Existuje příběh zesnulého armádního velitele, který bodl své vojáky do zad dlouhým kopím a křičel: ‚Kupředu, mé děti! Vpřed!'

Jacob Tomlin, 1831

(Vzpurný laoský král Anouvong byl zajat Siamy ve Vientiane v roce 1828 a odvezen do Bangkoku v kleci.)

Před pár dny viděl kapitán Coffin starého krále Laosu v jeho kleci. Byl sklíčený, ale klidný a promluvil s kapitánem pár slov. Řekl, že siamský král se k němu v minulosti choval velmi slušně a při jeho návštěvách Bangkoku se k němu choval s velkou úctou.

(o dva dny později)

Starý král Laosu je mrtev a uniká tak z rukou svých katů. Říká se, že pomalu uschl a zemřel se zlomeným srdcem. Jeho tělo bylo převezeno na místo popravy, sťato a pověšeno na břehu řeky kousek jižně od města pro všechny cizince, kteří navštívili zemi, aby viděli, jak se živí šelmami a ptáky.

W. R. R. Ruschenberger, 1838

Doprovázeli jsme prince, když vystoupil na břeh. Když jsme šli k bráně paláce, každý domorodec padl na tvář, dokud Momfanoi neprošel.

Uvnitř hradeb jsme všude našli důkazy o preferencích pána. Řada lidí, mužů i žen, byla v práci, někteří jako provazníci a různá jiná povolání.

Několik z obou pohlaví mělo na pažích a nohách okovy a na jejich nahých zádech byly vidět nedávné stopy bambusové hůlky. Bylo to poprvé, co jsem viděl ženy v řetězech, a otřásl jsem se směsí hrůzy a lítosti a možná i touhy je osvobodit. Ale po chvíli přemýšlení jsem usoudil, že je to vhodné a správné. Ostatně nemají stejné fyzické slabosti jako lidé v křesťanských zemích.

Obchod Siam v roce 1867

Vstup: 1 opium 2 čínské cigarety 3 čaj 4 čínský kuchyňský olej 5 pšeničná mouka 6 čínský česnek 7 děl 8 mečů a bajonetů 9 zbraní 10 železných praků (katapultů?). Ostatní: 15 piva 17 modrých pracovních košil z Pruska 49 deštníků 68 oken 70 papír

Výstup: 1 rýže 2 paprika 3 chilli papričky 4 zázvor 5 sezamová semínka 6 (palmový) cukr 7 betelových ořechů 8 sladká zallaca (?) 9 ságo 10 kukuřice. Ostatní: 20 žraločích ploutví 38 mangrovová kůra 55 kůže nosorožce 64 pijavice 69 tygří kosti

Singapore Jottings, DIN, rok?

Když vypukla druhá světová válka, vládní monopol na obchod s opiem byl stále důležitým zdrojem státních příjmů. Ztráta dovozu z Indie ohrožovala příjmy státu.

Thajský vojenský režim přesvědčil japonské „spojence“, aby jim svěřili kontrolu nad Shanskými státy v severovýchodní Barmě (za hranicí Mâe Hông Sǒon), v oblasti, kterou považovali za ideální pro pěstování opia.

O dva roky později byla země nucena vrátit oblast Britské Barmě, ale to znamenalo začátek pěstování opia ve Zlatém trojúhelníku, jedné z nejdůležitějších oblastí produkujících opium na světě.

„Bangkok Times“, 14. března 1923

Siam kategoricky řekla shromáždění Červeného kříže, že v tuto chvíli není připravena změnit svou opiovou politiku. Uvedla pro to tři důvody: 1 nemožnost získat jiné daňové příjmy než z opia kvůli chybějící fiskální samosprávě 2 problémy způsobené pašováním opia z jiných zemí, které činí útlak beznadějným a 3 nedostatkem právní kontroly nad cizinci, kde thajská justice nemá žádné pravomoci.

Spoluvyslanec po audienci u královny Viktorie, 1892

Její oči, obličej a především držení těla jsou jako krásné a majestátní bílé slony.

Malcolm Smith, 1946

Princ Itsarate, kterého si král Mongkut vybral za svého místokrále, byl jeho bratr o čtyři roky mladší. Zastával velmi demokratické myšlenky. Jeho největším hrdinou byl George Washington a v návalu nadšení po něm pojmenoval svého nejstaršího syna.

Když se Chulalongkorn stal králem, povýšil prince George Washingtona na druhého krále, ale protože neměl vlastnosti svého otce, nedostál svému jménu. Zemřel v roce 1885, poté byla funkce druhého krále zrušena.

Herman Norden, 1923

„Kin khaaw rúu yang?“ řekli všichni, kdo vstoupili do restaurace, a byli uvítáni stejným způsobem. Požádal jsem o překlad a dostalo se mi: "Už máš plný žaludek?" Je to zvláštní výraz těsně před večeří, ale bylo mi řečeno, že je to pozdrav pro kteroukoli denní nebo noční hodinu, jak bychom řekli: 'Jak se máš?'

(„Sàwàtdie“ se ve vyšší třídě stalo běžným až po druhé světové válce.)

Král Mongkut křesťanskému misionáři

"To, co nás učíš dělat, je obdivuhodné, ale to, čemu chceš, abychom věřili, je pošetilé."

Zdroj:
Chris Burslem, Tales of Old Bangkok, Rich Stories From the Land of the White Elephant, Earnshaw Books, Hong Kong, 2012.

Příběhy ze starověkého Siamu (část 1) byl dříve zveřejněn na Thailandblog.

Rezidence Phraya Sri Thammathirat

Nádherné a harmonické potpourri dekorativních stylů: tak nazývá Pichaya Svasti rezidenci Phraya Sri Thammathirat, rezidenci, která byla zrekonstruována po 5 letech výzkumu a tvrdé práce a počátkem září obdržela cenu UNESCO za asijsko-pacifické dědictví.

Dům (nedaleko stanice Hua Lamphong) navrhl a pravděpodobně postavil v roce 1932 Phraya Sri Thammathirat, nejvyšší úředník za vlády krále Ramy VI (1910-1925). Phraya Sri Thammathirat, rozený Choem Boonyarattapan (1870-1949), byl jedním z králových oblíbených úředníků.

Pracoval v Sanitačním odboru a na ministerstvu hlavního města, kde se dostal až na nejvyšší úřednický post: stálý tajemník. Jak bylo u vysokých úředníků zvykem, král mu udělil titul, takže se stal známým jako Phraya Sri Thammathirat.

Při návrhu domu se inspiroval italským architektem Mario Tamagno, který má v Siamu na svém kontě několik slavných budov, jako je trůnní sál Ananta Samakhom a železniční stanice Hua Lamphong.