Jsem Thajec!

Poznámka princezny Máximy v březnu 2007, že de Nizozemská identita neexistuje, vyvolala mnoho kontroverzí a byla začátkem ostré debaty. Objevily se dvě skupiny: ti, kteří věřili ve specifickou nizozemskou identitu, a ti, kteří tuto myšlenku odmítali.

Thajsko tuto debatu téměř nezná, téměř každý v populaci jako celku, v kruzích vzdělání a zejména mezi elitou předpokládá, že existuje něco jako Thainess, thajská identita, také nazývaná ความเป็นไทย (khwaampenthai) pojmenované. Každý Thajec to dostane takříkajíc při narození a vyroste s tím. Na to dohlíží „Komise pro národní identitu“.

Cizinec by Thainess nemožné pochopit

Důležitým aspektem Thainess je, že pro cizince je nemožné to pochopit, a proto cizincova kritika Thajska bývá často odmítána komentářem, že „Thajsku nerozumíte“. Na fóru Bangkok Post vyvolalo zuřivou diskusi pod prohlášením „Farang nemůže vědět Thainess'. Nechci zadržet komentář od Cha-am Jabal:

„Na rozdíl od premisy článku o nemožnosti farangů porozumět Thajsku („Farang nemůže vědět – i když rozumí,“ Bangkok Post, 31. srpna), Thajci se často musí obracet na farangy žijící na druhé straně světě, aby se dozvěděli o své vlastní zemi, jak jsme byli svědky v mnoha vysoce sledovaných korupčních kauzách i při identifikaci dalších společenských neduhů, zejména v oblasti lidských práv a obchodování s lidmi.
Thajci jsou často jedinečně neschopní dozvědět se o své vlastní zemi, protože jsou příliš hluboce zapleteni do vlastností thajštiny, která jim brání hledat pravdu. Brání jim pověra, důležitost obrazu nad podstatou a sociální harmonie nad pravdou, přirozená tolerance společenských neduhů a ochota věci zahlazovat, místo aby se přímo zabývali ošklivými problémy.
Farangové jsou pro Thajsko přínosem v mnoha ohledech, včetně jejich objektivního pohledu na thajskou společnost, který odhaluje zjevné pravdy, které jsou pro Thajce často neviditelné.“
Kromě toho odbočuji od svého tématu.

Jednou jsem se pohádal s thajským přítelem o buddhismu. V jednu chvíli zoufale zvolala: "Nemůžete pochopit buddhismus, protože jste cizinec!" Na to jsem řekl: "Ale Buddha sám byl také cizinec." Ona: "To není pravda, Buddha byl Thajec!" Pro thajské znamená Thainess vše dobré i neThainess všechno špatné.

Koncept identity se často používá k tomu, abyste se postavili proti tomu druhému

Můžeme popsat svou vlastní identitu (obraz sebe sama a cílový obraz), to je subjektivní. Určení holandské identity předpokládá objektivitu. Největší společný jmenovatel, součet holandských charakteristik, dělený počtem Holanďanů, se špetkou kultury, historie a umění. To je jako vědecká činnost v pořádku, dokud za to nepovoláme náhodného, ​​individuálního Holanďana.

Kromě toho se koncept nizozemské nebo thajské identity často používá k oponování druhému, ke zdůraznění rozdílů, k nakreslení dělicích čar, často s morálním podtextem, dobrým nebo špatným. S čím jsem se v literatuře setkal, je například: Nizozemci nejsou tak servilní vůči autoritám jako Japonci, jsme trochu anarchičtější; ne tak vášniví jako Italové, jsme více při zemi; ne tak strnulé jako Britové, ale útulnější a ne tak paralyzující konfrontační jako Američané, ale více polderující.

V diskusi o Thainess tyto rozdíly, pocit „my“ a „oni“ jsou ještě více zdůrazněny. Právě tyto dva aspekty, povýšení národní identity na zlatý standard a tendence používat tuto identitu k oponování „druhé“, činí vytváření takové identity nežádoucí. Implicitní poselství vždy zní: pokud nesplňujete standardy a nastíněný profil „nizozemské identity“, nejste skutečným Nizozemcem a totéž platí pro thajskou identitu.

Thainess byl používán ke zdůraznění královské absolutní moci

Jaké vlastnosti nebo vlastnosti z někoho dělají Thajce? Někteří říkají, že Thajci jsou mírumilovní, jiní, že thajská identita má co do činění s uctíváním tří pilířů „národa, náboženství a krále“, přičemž náboženství téměř vždy odkazuje na buddhismus. Ale jak tato představa vznikla Thainess zavedená a lze ji stále používat ve stále rozmanitějším a modernějším Thajsku?

Za absolutní monarchie, od krále Ramy IV (Mongkut) po Ramu VII (Pradadhipok), Thajsko čelilo západním mocnostem, od kterých přijaly technické a ekonomické prvky k zajištění nezávislosti Thajska. Zároveň aspekty Thainess upraven tak, aby se vyhnul obvinění z barbarství.

Thainess byla ukázkou královských rituálů využívána k podpoře absolutní moci krále a nezbytného rozdělení obyvatelstva do tříd. zdůraznit. Blaho obyvatelstva bylo úzce spjato s mocí krále. Buddhismus podporoval tento názor a byl hlásán mnichy v chrámech.

Princ Damrong Rajanubhap měl poněkud jinou a modernější vizi Thainess. Za tři morální pilíře thajského lidu jmenoval „lásku k národní nezávislosti, toleranci a kompromisu či asimilaci“.

Po revoluci 1932; Národ, náboženství a král

Po revoluci v roce 1932, kdy vznikla konstituční monarchie, se v představách o čem moc nezměnilo Thainess znamenalo. Intelektuálové hájili myšlenku, že navzdory politickým změnám, královský majestát a buddhismus zůstaly jádrem Thainess patřil a že historie „thajské rasy“ dokázala, že tomu tak bylo již od království Sukhothai (13. století).

V roce 1939 se ultranacionalistický premiér Plaek Phibunsongkraam rozhodl nahradit starý, inkluzivní název země „Siam“ výrazem „Thajsko“, aby naznačil, že hodnoty a kultura středních Thajců by se měly vztahovat na celou zemi. země. V roce 1945 Pridi přinesl zpět jméno 'Siam', aby ukázal, že věří v mnohotvárnou a různorodou zemi, kde najdou své místo všechna etnika.

V roce 1949, po vyloučení Pridi, Phibun definitivně zavedl název „Thajsko“ a zahájil kampaň „verthaizace“ země pod praporem národa, náboženství a krále. Je ironií, že Phibun výnosem zakázal thajské tradiční oděvy a používání betelu a předepsal kalhoty pro muže a sukně pro ženy a zároveň nařídil, aby se muž brzy ráno políbil na rozloučenou. O Thainess mluvený!

Vůdčí postavou této vize byl MR Kukrit Pramoj. Ve svých knihách a publicistice prosazoval názor, že král a královská rodina byli a vždy byli nezbytní pro to, aby byl thajský národ mírový, stabilní a prosperující. A protože král jako buddhista zastával buddhistické hodnoty, jeho vláda byla vždy etická a demokratická i bez kontrola a zůstatky.

MR Kukrit hodně mluvil o demokracii, právech, svobodách a rovnosti, ale cítil, že něco takového by se mělo stát v rámci Thainess předepsané. Viděl ru thi zpíval thi tam, 'poznej vysoké a nízké' nebo 'poznej své místo' jako důležitou ctnost mezi Thainess. Naštěstí dodal, že „respekt“ a „pokora“ jsou také velmi „thajské“.

Staré přesvědčení o Thainess začnou kolidovat se sociální realitou

Thajské muslimské děti zabrané za ruku thajských buddhistických dětí před městskou bránou s královskými symboly.

Od XNUMX. let XNUMX. století se Thajsko stále více začalo měnit v mnohem rozmanitější a složitější společnost. Termín Thainess byl stále více používán k podpoře zastaralé hierarchické struktury zdůrazňováním specifického „thajského dekoru, jazyka a etiky“.

To neponechalo žádný prostor pro rostoucí thajskou střední třídu, která požadovala více politických práv a větší kontrolu nad distribucí bohatství. Staré přesvědčení o Thainess stále více kolidoval se sociální realitou.

Ve starém modelu Thainess, což znamená přísně organizovanou hierarchii, měla vyšší třída povinnost podpory a laskavosti k těm pod nimi, kteří zase poskytovali loajalitu a pomoc. Společenské změny učinily tento model nepoužitelným, ale zůstal pouze vodítkem.

Tradiční chápání Thainess byl také příliš omezený na to, aby řešil otázku „rasového“ původu. Na mnoho různých národů Thajska byl vyvíjen velký tlak, aby se staly „Thajci“. Thainess obejmout se vším, co to obnáší. To se stalo o to důležitější, že byrokracie rozšířila svou moc do všech koutů Thajska. To vedlo k velkým problémům, zejména na muslimském jihu.

Ti, kteří nesplňují ideální představu o Thainess byli často vykořisťováni, byla jim upírána práva a vystaveni posměchu a dokonce násilí. Byli vytlačeni na okraj. Thainess se staly překážkou bránící Thajcům přizpůsobit se rychlým a hlubokým změnám v jejich komunitě.

Změny ve struktuře Thajska jsou často označovány jako ne-thajské

Většina Thajců je o tom přesvědčena Thainess má neocenitelnou hodnotu, jejíž jádro bylo po staletí nedotčeno a je nepostradatelné pro pochopení Thajska. Takto se děti učí: ve škole, doma i v médiích. Změny v sociální, ekonomické a kulturní struktura Thajska jsou často označovány jako ne-thajské, jako abnormální chování.

Mladý člověk, který neposlouchá staršího člověka, někdo na spodní příčce žebříčku, který nerespektuje někoho výše, lidé, kteří požadují více práv a svobod, to vše je často odsuzováno jako nesprávné chování. Thainess. Thainess je vnímána jako hodnota, kterou lze přijmout nebo odmítnout na základě vzhledu, chování a řeči.

Tuto představu má především armáda a elita Thainess podporovat. Jednou jsem mluvil s Thajcem a v zápalu diskuse jsem řekl: "Vypadáš jako komunista!" "Vůbec ne," řekl. "Jsem Thajec!" Thajština a komunista se navzájem zcela vylučují.

Na webových stránkách mnoho chvály a velebení Thainess

Šel jsem na několik thajských webových stránek, kde je tento obrázek potvrzen. Velká chvála a chvála Thainess aniž by se tomu dával velký výklad, kromě „národa, náboženství, krále“. Hledej význam Thainess je cesta přes symboly, indoktrinace, politická přímost a předsudky, dobrovolné i nedobrovolné. Uvádím několik příkladů:

• Thajsko je dobré en Thajská komunita se vyznačuje přátelskostí,
• Existuje pouze jeden druh „thainess“: thajská kultura vyšší třídy, která nastavuje správný a oprávněný standard.
• Všichni příslušníci jakékoli rasy nebo etnické skupiny v Thajsku se musí „stát Thajci“, než se mohou stát součástí národa.

Thainess je považována za samozřejmost, a proto je prakticky nesmlouvavá. Našel jsem pouze jednu stránku s kritikou; učitel z Isaanu popsal svůj boj stát se „skutečným Thajcem“, což se mu dodnes nepodařilo, napsal hořce. "Jsem příliš tmavý a mám světlý přízvuk." Narazil jsem i na recenzi desítky dětských knížek, určených k usmíření v konfliktu na Jihu. ale které jemným způsobem slovem i obrazem nadřazenost Thainess předkládání.

Muslimský muž pozdravil thajským způsobem.

Thajské buddhistické děti jsou všechny vyšší, hezčí a lépe oblečené než thajské muslimské děti. Vedení se vždy ujímají thajské buddhistické děti. Chrámy jsou významnější než mešity. „Thajec“ nezdraví „muslimského Thajce“ znakem „pozdravit“ ale s jedním  'wai a sawadee'.

Jakákoli definice konkrétní „národní identity“ vynechává lidi, kteří mají také nárok na důstojný život. To platí pro „nizozemskou identitu“ a ještě více pro thajskou identitu: Thainess.

Pokud je Thajsko děsivá představa Thainess Pokud to nepustíte, nelze se v této rychle se měnící a rozmanité společnosti vyhnout vážnějším konfliktům. Nyní se stává porozuměním Thainess slouží pouze k udržení a legitimizaci existujících mocenských vztahů.

Zdroje
Saichol Sattayanurak, Konstrukce mainstreamového myšlení o „Thainess“ a „pravdě“.
Vytvořil 'Thainess', Univerzita Chiang Mai, 2002.
Paul M. Handley, Král se nikdy neusmívá, 2006.
Různé webové stránky.