Předat přes ústa v Thajsku

Nečetl jsem článek v De Volkskrant. Takže toto je jen můj osobní názor.

Nemyslím si, že jde o skutečný thajský fenomén. Myslím, že se vyskytuje celosvětově. Ale možná také hodně v Thajsku mezi náctiletými dívkami.

Působí velmi uvolněným dojmem či vzhledem. Mají ze sebe dobrý pocit. Trochu prostopášně, aby upoutal pozornost nebo zvědavost. Asi především směrem ke klukům a mladým mužům. Vidí něco, co jim připadá vtipné, a doufají, že je osloví osoba, na kterou se dívají. Pravděpodobně také hledá dobrou – čti atraktivní – (mužskou) společnost, případně na přátelství či vztah nebo jen na „hezké rande“.

Může být také vůči (mužským) přátelům, vyprovokovat jejich reakce nebo je dostat „z ulity“…

Zkrátka jakási taktika.
Mohli by také být bez postranního úmyslu, jen proto, že jsou šťastní.

Myslím, že k tomu dochází i v rodinné atmosféře, například když spolu 2 sestry vtipkují před svým otcem, například aby od něj získaly více pozornosti nebo aby mu udělaly dobrou náladu.

Ať je to cokoli, vždy je roztomilé se na to dívat.

předat ústa: dělá se také, nejsou-li zuby v pořádku a nelze se vyhnout výbuchu smíchu.
V Indonésii vidím hodně špatných zubů, ale málo smíchu.

Také si myslím, že mezi námi Farangem a Thajci není velký rozdíl v tom, abychom drželi jazyk za zuby.
Jediný rozdíl, který mě napadl, je fakt, že mnozí Thajci možná rádi skrývají své emoce.
Možná nebudou chtít vystavit svůj výbuch smíchu své legrační, zvláštní nebo dokonce hloupé reakci, která ten smích způsobila.
Navíc to není hned hezký nebo chutný pohled na váš protějšek, nechat ho/jí dívat se vám daleko do krku.
Proto si myslím, že to souvisí na jedné straně se slušností vůči vašemu partnerovi a na straně druhé možná s vaším vlastním pocitem studu nedat druhému příležitost k tomu, co vy sami vidět nechcete.
Pro mě to vůbec nemusí být smích, nestoudné zívnutí, kdy někdo často otevírá pusu až za ušima, aniž by přišel na myšlenku zastínit si to rukou, osobně to považuji za velmi bolestivé.
I tříleté dítě v Thajsku už učí zakrývat si ústa při zívání, protože to na ostatní nepůsobí slušným ani chutným dojmem.
Že by ten druhý byl najednou jiný, když se směje??

Vzhledem k rozdílnosti v kultuře, myslím, to vidíte zejména, když se „jiní“ pouštějí do rozhovoru mezi sebou, přemýšlejí více o západních způsobech, které jsou jim cizí, u přátel tento fenomén vidím častěji, říkám tomu dospívající chichotání.

Thajci často jedí kořeněná jídla s velkým množstvím česneku.
Možná to také dělají, aby zakryli svůj páchnoucí dech, to mi říká můj thajský partner.

V Číně, kde jsem žil asi 17 let a stále trávím hodně času, je také běžné, že si dámy při smíchu zakrývají ústa. Moje čínská žena mi tehdy řekla, že to učí rodiče, je to forma úcty, zvláště ke staršímu nebo bohatšímu člověku. Nebo skrýt špatné zuby. Ale je to čím dál tím méně obvyklé, zejména ve velkých městech mezi novou generací.

Vyskytuje se v mnoha dalších zemích Asie. Zvlášť když se (s úsměvem) smějí.. Škoda, protože jejich (úsměv) úsměv je tak přitažlivý