Thajská výslovnost

Redakce: předložený článek o thajštině od Franse de Beera. 

Frans je věrným čtenářem thajského blogu, studoval thajštinu a mluví ji se svou ženou a dcerou. Aby lidem řekl více o thajštině, napsal dva články, z nichž první je nyní. 

Ukázat

Žádným jazykem se nemluví monotónně, vždy existuje odchylka ve výšce nebo intonaci. Jazyky, ve kterých význam slova závisí na výšce tónu, se nazývají tónový jazyk. Známe registrační tónové jazyky a obrysové tónové jazyky. Jazyky registračních tónů mají řadu plochých tónů, které se liší výškou. V obrysových tónových jazycích má každý tvar svůj vlastní tón (klesající, plochý, stoupající, klesající a znovu stoupající atd.), ale v rámci stejného obrysu jsou také možné rozdíly ve výšce.

Thajština patří spolu s dalšími typy orientálních jazyků mezi obrysové tónové jazyky. V thajštině má plochý obrys tři výšky. Thajština má pět tónů: nízký, střední, vysoký, stoupající a klesající. Výšky, středy a basy jsou víceméně ploché. V thajštině má každá slabika jeden z pěti tónů. Slovo, které se skládá z více slabik, má tedy stejný počet tónů, které se samozřejmě nemusí rovnat. V naší fonetické reprezentaci thajštiny používáme k označení tónu pomlčky před slabikou.

Toon	Tekena	voorbeeld	thajština
centrum	-	-aa	อา
nízká	_	_aa	อ่า
klesající		aa	อ้า
Hoog	¯	¯aa	อ๊า
stoupající	/	/aa	อ๋า

Pořadí v této tabulce není vybráno náhodně, ale je to pořadí, které je také v Thailand se používá při výpisu tónů. Thajské písmo je kompletně navrženo pro použití tónů. Slova, která se liší pouze tónem, se stále píší jinak.

Souhlásky na začátku slova

Jednoduché souhlásky

V thajštině se vyskytují následující počáteční souhlásky

k k-sound ng ng-sound (jako v králi)

p nenasávaný p l

t nenasátý t r krátký r zvuk

d s

b h

kh aspirovaná kw bilabiální w

ph odsátý p j

th nasávaný t tj jako de tj v tjalk nebo dj v hadru

m ch jako ch ve změně

n ? náhlý začátek nebo konec samohlásky

Souhláska je nasávána, pokud za zvukem následuje proud vzduchu. Ve fonetickém zobrazení to označujeme h za souhláskou. Jsou to souhlásky k, p a t; nasávané tak kh, ph a th. Holandština má často neaspirované zvuky k, p a t, ale aspirované formy se vyskytují v dialektech na severovýchodě Nizozemska. Angličtina aspiruje mnohem častěji (tea, push atd.)

Thajština má vedle sebe aspirované a neaspirované souhlásky. Tento rozdíl je stejně důležitý jako rozdíl mezi 'd' a 't' v našem jazyce. Slovo střecha pro nás nabývá úplně jiného významu, pokud jej vyslovujeme s 't' místo 'd' (takže větev). Mimochodem, thajština také zná rozdíl mezi „d“ a „t“. Anglicky vám bude rozumět, pokud tu a tam použijete několik nenasátých p, kde by mělo být nasáto. V thajštině dochází k mnoha nedorozuměním, pokud s tímto faktem zacházíte nedbale.

„ch“ lze v thajštině považovat za aspirovanou verzi „tj“. V našem jazyce neznáme 'ng' na začátku slova. S trochou praxe se tento počáteční zvuk dá naučit. Thajští mluvčí často vyslovují „r“ jako „l“. Pokud je to vůbec zvuk r, je to krátké svinutí špičky jazyka.

Dvojité souhlásky

Thajština má jen malý počet shluků souhlásek (skupiny souhlásek, které se vyslovují jedna po druhé bez zásahu samohlásky). Tyto shluky jsou vždy na začátku slabiky, nikdy na konci. První písmeno je vždy a k, p nebo t, kde k a p mohou být také nasávány. Druhé písmeno je r, l nebo w. Ne všechny kombinace se vyskytují, jak ukazuje následující tabulka.

kr nenasáté k s krátkým r pl nenasáté p s l

kl nenasáté k s l pr nenasáté p s krátkým r

kw nenasávané k s w phl nasávané p s l

khr odsátý k s krátkým r phr nasátý p s krátkým r

khl nasávané k s l tr nenasávané t s krátkým r

khw nasávané k s w

Poznámka: Thajci jsou poměrně nedbalí s vyslovováním shluků, někdy druhé písmeno zmizí nebo se druhé r vysloví jako l.

Koncové souhlásky

Na konci slova nebo slabiky máme následující možnosti:

1. slínku
2. Náhle zlomená samohláska (samohláska s rázem))
3. polosouhláska; j nebo w
4. M, n, ng (nosní nebo nosní)
5. K,p nebo t (popový zvuk)

V případě víceslabičného slova rázové rázy ve slově v normální řeči mizí. Případ 2 se tedy vztahuje pouze na koncovky slov.

Způsob, jakým se a k, p nebo t vyslovuje na konci slova v thajštině, se zásadně liší od nizozemské výslovnosti. K, p nebo t jsou takzvané okluzivní. Vznikají dočasným uzavřením proudění vzduchu. Způsob zavírání určuje zvuk. Například p vzniká sevřením rtů, při t je proudění vzduchu zablokováno špičkou jazyka a zuby, k vzniká přitlačením střední části jazyka k patru.

Abychom poznali thajský jazyk, používáme slovo hopman. Výslovnost 'p' v Hopman může být provedena dvěma způsoby, a to:

1. Slovo hop následované slovem muž. Zde se po vyslovení 'p' rty dočasně rozestoupí a poté se znovu uzavřou, když se vytvoří 'm'.
2. U druhého příkazu zůstanou rty sevřené mezi „p“ a „m“. Při vyslovení 'p' se rty uzavřou, znovu se neotevřou, vytvoří se 'm' a teprve s 'a' se rty opět rozestoupí.

Tento poslední způsob se v Thajsku používá pro konečnou souhlásku 'k', 'p' a 't'. To se natolik liší od naší výslovnosti, že holandské ucho někdy tuto konečnou souhlásku vůbec neslyší. Nám to zní, že souhláska je hotová jen z poloviny, chybí osvobozující proudění vzduchu na konci.

Ve fonetice se také rozlišuje mezi těmito dvěma způsoby výslovnosti. U holandštiny jsou okluzory uvolněny na konci slova. Fonetický překlad slova kočka je kath. Písmeno „h“ na konci označuje uvolněný proud vzduchu. Thajština nemá žádné uvolněné konečné okluze. Thajská výslovnost slova kočka je foneticky kočka.

Samohlásky

Thajština má dlouhou a krátkou verzi mnoha čistých samohlásek. Dlouhá verze trvá asi dvakrát déle než krátká. Přehled dlouhých a krátkých samohlásek:

o krátký o zvuk

oo dlouhý o zvuk jako na tkalcovském stavu

oh krátký oh zvuk jako ráno, ale trochu déle

Ach? Dlouhé oh, ale zkrátit náhle

i krátký, tj. zvuk jako v Piet, ale kratší

tj. dlouhý ie zvuk jako v viz

oe krátký oe zvuk jako u látky

oe: dlouhý zvuk oe jako při říhnutí

u krátký u zvuk; a ty se širokými nataženými ústy

uu dlouho u zvuk; a uu se širokými nataženými ústy

e krátký zvuk ee

ee dlouhý ee zvuk jako v kosti

ae dlouhý ae zvuk jako v bídě

eu long eu zvuk jako v de, ale delší

K čistým samohláskám jsou polyftongy; samohlásky plynule přecházejí jedna v druhou.

rozpoznávání slov

Rozpoznávání slov v thajštině silně závisí na samohláskách a tónu. Thajský způsob rozpoznávání slov proto funguje jinak než u nás. Pro nás jsou důležitým kritériem shluky souhlásek na začátku a na konci slabiky. V thajštině lidé mnohem více poslouchají samohlásku a tón. To už je slyšet, když uslyšíte nějaké Thajce mluvit anglicky. Často komplikované koncovky slov nebo shluky souhlásek se zvrhnou v jedinou souhlásku (proti se stane againt nebo again) Moje jméno francouzsky se v thajštině vyslovuje Fan.

V thajštině způsobuje zanedbávání shluků souhlásek mnohem menší zmatek pro mluvčí thajštiny, než kdyby to bylo provedeno například v holandštině.

(zdroj LJM van Moergestel)