Cizí jazyky na cestách
Jednou z nejhezčích věcí na pobytu v zahraničí je a vždy bude jazyk.
Někdy je to trochu těžké, ale s trochou uhelné angličtiny se dá vyjít vlastně všude. A dokud na vás může francouzsky mluvící člověk stále vydělávat peníze, i on nebo ona vynaloží určité úsilí na komunikaci s vámi. Ale jinak mě baví hlavně slyšet místní, jak spolu mluví svým jazykem. Španělština zní krásně, italština je skoro operní hudba. V němčině i vyznání lásky zní agresivně a Rusové...ano, ti Rusové. A přesto si myslím, že nejkrásnějším ‚jazykem‘ je nizozemština našich sousedů, Vlámů. Pokud jde o mě, od zítřka by měla být světovým jazykem vlámština.
Krásná slova, která pokrývají náklad mnohem více než naše nudná holandština. Žádný důchod, ale peníze na odpočinek. A každý, kdo někdy přišel s nešťastným nápadem nazývat rýmu nachlazením, by měl také poslouchat naše jižní sousedy. Pojď! To je prostě šmrnc, ne. Tak si to vezměte!
A co thajština? Navzdory rozdílům v délce a výšce zůstává jazyk plochý, krátký a v závislosti na diskuzi někdy svižný. Stačí zajít na diskotéku nebo ještě hůř na karaoke. Měli byste také rychle vstát, když se Thajec chopí mikrofonu, aby ukázal své „pěvecké umění“. To monotónní vytí nemá konce. Doprovodné akordy hudby znějí spíše uspávači než vesele.
Nejkrásnější na vlámštině je ta jemná a sladká. Zprávy o největších katastrofách stále znějí úplně jinak než třeba v němčině. Chtěl bych žít ve Flandrech jen kvůli jazyku
Přesto tam nyní žije velké množství Vlámů Thailand. Museli by to naučit Vlámy, kteří tam žijí. Společně by mohli hrát průkopnickou roli při propagaci vlámštiny v Thajsku. Všechno by to bylo mnohem zábavnější. Předěláváme à go-go stany na útulné staminekes, doplněné varhanami a akordeonem. V této atmosféře mohou bargirls se žlutočervenými košilemi společně tančit. Bývalému premiérovi Thaksinovi je dovoleno vrátit se do Thajska a bezpodmínečně – z velké vděčnosti – věnuje celé své jmění charitativním organizacím. Země bude mít prospěch. Bratrstvo všude v Thajsku.
Odpovědnost:
Každý je zná, ty podomní papíry, které všude vklouznou do schránek a za které nemusíte platit ani korunu. Každý týden mi v Bommelerwaardu padá do schránky také časopis „Het Kontakt“. Moje první pozornost vždy směřuje ke sloupku, který napsal Anton Kuijntjes. Pro tento příběh jsem s jeho svolením vzal část z jednoho z jeho sloupků a přelil jsem ho thajskou omáčkou.