"Realita v Thajsku"
„Řekni Hermane, co se nám stalo? Mezi námi dvěma už nic není jako dřív?"
"Drahá Nai, radši bych se tě na to zeptal, protože jsem se moc nezměnil, pokud vůbec." Ty jsi ten, kdo proráží nové cesty a všechno mění.“
"Hermane, oba jsme zestárli a já se stále musím postarat o život bez tebe."
"Chceš tím říct, že jsi mě už odepsal?"
„Hermane, o čem to mluvíš? Miluju tě jako od prvního dne, ale ten věkový rozdíl, co!"
"Rozumím, má drahá, ale závěť již byla učiněna, tak co je ještě třeba udělat?"
„Hermane, proč to říkáš? Víš, že tě miluji, že?"
"Ano, někdy tomu sám věřím!"
"Hermane, přestaň fňukat"
"Zlato, je mi jedno, co říkáš, ale co děláš!"
"Ano, Hermane, mám novou práci, není to dobré i pro tebe?"
"Drahá Nai, teď, když pracuješ v té nové restauraci, už tě skoro nevidím." Jednou týdně, myslíš, že je to známka naší hluboké lásky?"
"Můj Buddho, Hermane, vždy jsem ti byl věrný, ale oba jsme staří." Musíme se postarat o své stáří!"
Vzdávám to, jdu ven a sedím na lavičce a nechávám si projít film posledních let. Můj bože! Když jsem ji poprvé potkal, byl jsem naivní nebo hloupý? Nic není jako kdysi. Nepamatuji si, potřebuji s někým mluvit.
Je trhový den, a tak se s kámošema setkávám v naší běžné hospodě poblíž trhu. Vítají mě mocným hlasem, ale hned vidí, že mám spíš depresi.
„Co se děje, Hermane? Necítíte se dobře nebo jste pár dní neměli pivo?“, navrhuje Jens.
Vezmu nápovědu, objednám kolo a řeknu jim o svých problémech s Nai. Trpělivě poslouchají můj příběh, a když skončím, Olivier řekne: "Vítejte ve skutečném světě Thajska!" Nechápavě se na něj podívám: "Co tím myslíš?"
"Hermane, tvoje zamilovanost nebyla normální: je to zlatíčko sem, zlatíčko tam, to je všechno jen zdání, to není skutečný život!"
"Pro mě, myslím, pro nás to určitě bylo!"
„Pak je pravděpodobně nejvyšší čas, abyste si zvykli na normální podmínky v Thajsku“
"Chceš říct, že to, čím právě procházím, je v této zemi normální?"
"Samozřejmě, Hermane, řeknu ti, co se stalo mé thajské milé."
Muži jeden po druhém vyprávějí, co v posledních letech zažili se svými thajskými dámami a jaké problémy je potkaly. Moc mě to nepotěšilo, ale dělalo mi dobře, že jsem se svým problémem nebyla sama.
"Buď rád, že jsi vydržel tak dlouho," říká Jens, který na závěr dodává: "Když jsem se oženil se svou thajskou manželkou, lesk z doby, než jsme se vzali, byl pryč hned po líbánkách!"
Zdroj: Volně přeloženo z němčiny podle příběhu CF Krügera v Der Farang
Ano, ten Herman je zmatený, protože zamilovanost se změní v milování, to je docela normální průběh manželství, ať už se jedná o smíšené manželství nebo ne. Žena chce pracovat jen proto, aby si ušetřila do budoucna, není na tom nic špatného? Podvádění nebo jiné podivné dovádění, které nemá ráda. A ti kamarádi tam jsou mu k ničemu svými komentáři, to je Thajsko! Každý člověk se vyvíjí a mění, Nai myslí na budoucnost pro vás dva a to stojí za poklonu.
Uvědomuje si po letech, že je pro ni jakousi pojistkou místo skutečné lásky?
Tenhle Herman se možná dívá do zrcadla, takhle se se svou ženou nemluvíte, kromě případů, kdy vás omrzí manželství, něco, co se stává tak často, skryté zklamání a představivost, že to bylo všechno jinak, lepší a vy zaostáváte. pro Hermana Ano, pro jeho manželku orientovanou na budoucnost Ne.
Škoda, takový rozhovor ničí víc, než byste chtěli.
NicoB
Nádhera manželství se neztratí, pokud je ochota dát si navzájem prostor pro vlastní rozvoj, a to vyžaduje jiný způsob přítomnosti v přítomném okamžiku.
Opravdu by to pro Nizozemsko znamenalo takový rozdíl?
Každé třetí manželství v těchto dnech končí předčasně!
Možná jeho použití slov a argumentace není příliš dobře zvolené, ale chápu Hermanův postoj a stížnosti.
Nejsou oddáni s tak krásným svatebním dortem (viz foto) a pak žijí odděleni od stolu a postele.
Pokud je Nai tak daleko od domova, odcizí se jeden druhému a to může být pro Hermana extra obtížné, protože je a zůstává cizincem v cizí zemi v Thajsku. Oficiálně je dokonce „mimozemšťan“ a na immi mu to pravidelně připomínají. Pokud náhodou také žije v „hlubokém Thajsku“, ztratí dokonce své jméno a tisíckrát za den se mu říká „fallang“.
„No money, no honey love“ je známý fenomén (nejen) v Thajsku, ale „peníze a žádný med“ je naprosto šílené.
Znám několik farrangů v Thajsku, kteří se cítí docela odcizení od svých manželek. Ale pak kvůli tomu, že žena zcela spoléhá na svou thajskou rodinu a na manžela nemá téměř žádné oko. Pokud jsou předloženy i účty od rodiny, je to někdy kapka, která zlomí velbloudovi hřbet.
Herman musí opravdu rád vidět Nai, aby se za těchto okolností pokusila slepit květináče.
Vítej v klubu. Myslel jsem, že moje žena je jiná (nikdy předtím neměla vztah), ale nakonec díky radám "přátel" jsou stejní. Naštěstí máme dceru, takže kdo ví.
Když to tak čtu, říkám si, jestli by se Herman neměl pustit do práce? Nebo je v důchodu a jeho žena ještě ne? Pak se to stane mostem, dokud se nezastaví i ona. Pokud ji do důchodu dělí ještě mnoho let, bude to těžké, jedna z nevýhod, kterou můžete vidět s velkým věkovým rozdílem.
Herman by měl méně poslouchat stížnosti svých přátel. Jak to tak vypadá, nejoptimističtější nebo nejvřelejší lidé... zdá se, že nemají zájem o něhu (miláčku) a jako vysvětlující omluvu některých věcí používají národnost. Brrr. Když mi někdo řekne 'no to je Němec/Japonec/.. to je povaha té bestie', tak se buď rozesmějem, nebo brečím z nepochopení. Nesmysl o vymlouvání se za nálepkou kultura/národnost.
Možná by měl Herman také chodit častěji ven, mimo hospodu. Nejlépe s jeho láskou. Pokud o tom on a ona promluví, doufejme, že najdou střední cestu. V případě potřeby si vyhraďte na společný čas jen ten jeden den, pokud to v jiných částech dne nevyjde. Vztah umírá, pokud jste sotva spolu a bez vzájemné komunikace na něj můžete úplně zapomenout. Tak pojď, Hermane, přilož ramena ke kolu. 1 ze 3 vztahů selže, takže skutečnost, že její partner pochází z jiné země, mi připadá málo relevantní.
Vypadá to, že jeho milá má plné ruce práce s jejich společnou budoucností ve stáří. Nespadlo jí to zezadu na hlavu. Nahraďte „thajštinu“ „němčinou“ a příběh stále stojí. Pár prostě potřebuje znovu dělat více věcí společně. To je jednoduchá světská realita.
Thajské ženy berou farang jako záruku svého dalšího života. mají pak zajištěn příjem (důchod). Pokud pracují pro stát, mají malý důchod. znát někoho, kdo pracuje v bance. Pokud přestane, bude dostávat 1.500.000 XNUMX XNUMX Tbt do konce života. To se zdá být hodně, ale v thajských rukou to tak není.
Má opravdu ráda svého přítele? co sis myslel, peníze ji udržují v úsměvu. Thajsko země úsměvů.
drahý Rone.
To neplatí pro všechny. Moje žena vydělává více než já (a to jsem vysokoškolský učitel) a řídící partner společnosti. Kromě dobrého důchodu může v pravý čas také zpeněžit své podíly na podnikání. Musím s ní být šťastný (a jsem), protože tolik peněz dohromady opravdu nedám.
A nejsem jediný cizinec, který má manželku s vynikající prací.
Myslete na to, že pokud se Herman po jeho smrti dobře postará o svou ženu, nebude pracovat.
Stačí včas zařídit vše pro své nejbližší a dobře to vysvětlit. Kolik může očekávat měsíčně atd.
Máte nebo nechcete toto zařizovat, má smysl, že na stáří bude pracovat sama.
Samotný dům vlastně nestačí, kameny jsou tak těžké na žaludek.
Určitě je potřeba měsíční důchod na jídlo atd.
Moje žena nemusí pracovat mimo domov, starají se o ni úspory a investice, děti se už starají samy. Měla/má plný úvazek, aby se o mě 'starala', já stále pracuji a ona se stará o chod domácnosti a nezanedbávání domu.
Její práce je těžší než moje... věř mi. Ve skutečnosti vydělává víc než já, ale nedostává to...
Když jsem ji potkal, byla v práci, ale také o víkendech a večerech a to mi nepřišlo jako dobrý nápad, chtěl jsem, aby byla se mnou, byla doma, ale měla průběžné náklady. Vlastní dům/hypotéka matka, o kterou se bude starat. Nahradil jsem ten příjem... zdálo se mi logické
Teď, když se nám blíží můj důchod, se těšíme čím dál víc. Pozemek, nové bydlení z velké části financované jejím domem…
Máme vztah jako každý jiný a v jakékoli jiné zemi pobytu se zamilujete, zasnoubíte se, vezmete a motýli odcházejí tam, kde do vztahu vstoupí obyčejné požívání toho druhého.
Chybíte si, když tu ten druhý není....
Hodně cestuji a pak si toho všimnete víc a víc, vždycky jsem rád pracoval, ale teď se těším na důchod…. a zahrada, slunce a společnost…
Vždycky jsem přemýšlel, co dělat, když jsem připraven, moje žena to vakuum vyplňuje.
V našem vztahu je především rovnost, o rozdílech a rozdílech se prostě diskutuje a obojí občas přilévá vodu do vína….
Vypadá to na evropské vztahy... Blázen, co?
Určitě na začátku pro většinu z nich hrálo velmi důležitou roli sociální zabezpečení, které farang může nabídnout.
Někdo, kdo si myslí, že ho jeho thajská žena vzala jen kvůli jeho krásným modrým očím, je v mých očích zarytý snílek.
Samozřejmě si také později může vypěstovat velký respekt a city, které lze obvykle považovat za skutečnou lásku, ale v zemi, kde je malá sociální regulace, bude finanční zabezpečení stále velmi důležitým aspektem.
Pokud má někdo dost peněz, aby jí mohl poskytnout dostatečné zabezpečení i po jeho smrti, určitě nebude za normálních dobrých domácích podmínek pracovat celý týden mimo dům.
Pokud podle ní tato jistota není k dispozici, je zřejmé, že tuto jistotu začne znovu hledat.
Koneckonců, od thajského státu lze jen velmi málo očekávat a žádná lidská bytost nemůže přežít pouze z lásky a respektu.
Bylo by tomu v Nizozemsku jinak, kdyby sociální zabezpečení prakticky neexistovalo a manžel by nebyl schopen zajistit dostatečné zabezpečení?
Vážený Johne Chiang Rai,
Takže víte, proč si moje přítelkyně vybrala mě, velký trest!
No, nemám modré oči a rozhodně nejsem nenapravitelný snílek, ale můžu ti s jistotou říct, že si mě nevybrala pro to, čemu říkáš ‚sociální jistota‘.
Pracuje ve školství (jako supervizorka), vydělává 42.000 1.000 THB čistého měsíčně. K tomu se ročně přidává asi 30.000 XNUMX TBH. Jako důchodkyně bude pobírat kolem XNUMX XNUMX THB měsíčně. Do té doby bude její dům plně splacen. Navíc jako státní úřednice má nárok na doživotní zdravotní pojištění zdarma a s ní i její rodiče a manžel, včetně mě, pokud se vezmeme.
A ne, nevybral jsem si ji kvůli sociálnímu pojištění zdarma.
Milá Nico, pokud si přečteš moji odpověď ještě jednou, všimni si, že jsem to slovo použil (obvykle).
Samozřejmě existují výjimky jako ve vašem případě, ale nebudete mi tvrdit, že většina z nich je vdaná za Thajku, která sama hledala farang za 42.000 XNUMX bahtů a později měla i dobrý důchod.
Nebo jste jen chtěli svou odpovědí dát vědět, že vaše žena má tak skvělou práci a vy jste v Thajsku patřili k těm šťastlivcům?
Velmi mnoho lidí na souši vydělává, pokud vůbec nějakou práci má, často ne více než 10 až 15.000 XNUMX bahtů, a nepodívali by se na faranga se zadkem, kdyby to bylo zjevně jiné.
Opět se můžete počítat v menšině, ale prosím nepředstírejte, že jde o normální průřez.
GR. John.
Jan,
Považuji za opravdu politováníhodné, že nás, „bohaté farangy ze zahraničí“, musíme znovu a znovu přimět k pocitu viny, protože naše žena po nás chce pouze sociální zabezpečení. Možná je opravdu čas tyto předsudky zahnat.
Už jsme zvažovali fakt, že mnoho thajských dam také následovalo svého muže do zahraničí, jsou tam plně začleněny do společnosti a mají tam plnohodnotnou práci. Na ‚svých‘ farangech nejsou vůbec závislí, naopak.
Někteří na fóru si myslí, že mají monopol na pravdu. Nico má pravdu. Možná je načase, aby si každý z nás místo komentování ostatních začal zametat před vlastním vchodem. Zobecňovat svou vlastní situaci a prodávat ji jako pravdu na tomto fóru je špatný nápad.
Ano Johne a ty máš vždycky (obvykle) pravdu. Všechno je to o tom, jak to umíte na trh a zjevně to umíte dobře.
Nico je jeden z těch šťastných, pokud ti mám věřit? Horší je, že patří k menšině, která má se svou ženou takové štěstí. Jaká zvrácená úvaha. Takže všichni ostatní, tedy většina, je u těch smolařů. Jejich manželka si je zpočátku vybrala pro jeho dobře zásobený bankovní účet. A pokud bude mít ještě větší štěstí, její farang má modré oči, žádné pivní břicho a není mnohonásobně starší než ona. Muž muž muž, brzy se zeptám své manželky, kde jsou její priority. Pokud budete mít zájem, dám vám vědět.
Johne, ve vašem příspěvku jsem četl hodně negativity. Zajímalo by mě, do jaké míry se cítíš šťastný?
Jak někdo poznal jeho budoucí thajskou manželku a proč si ta thajská dáma vybrala Faranga, je pro každého jiné. Nesouhlasím s dehtováním všech stejným kartáčem. Ještě lepší je, že to nemusíte soudit, natož odsuzovat.
Udělat zde stejné tvrzení, že každá thajská dáma si za jeho peníze vybírá svého zahraničního manžela, to bohužel říká, co si o tom myslíte. Možná byste se měli zamyslet nad tím, proč se thajská žena NErozhodne do obchodu s thajským mužem. Farang není atraktivní jen svými penězi, farang má prostě jiné výhody než jeho bankovní účet. Nebo to otočíme Johne, Thajec má spoustu nevýhod, které u mnoha cizinců nenajdete. Pokud se nepletu, bylo to podrobně probráno v jiném vlákně.
Je čas sundat blinkry. A ano, láska a respekt jsou základem úspěšného manželství Johne. Bez toho farangovy peníze nevydrží manželství. Ale kdo ví, třeba žiješ v jiném světě!
Moje žena pochází z chudé rodiny, měla velmi malý příjem a jako mnoho thajských žen je také o mnoho let mladší než jejich partner farang.
Je starostlivá, pilná a spořivá, čte mi ze rtů každé moje přání, takže mám pocit, že se teď oba velmi milujeme a vážíme si jich.
Říkám teď, protože jsem dostatečně realistický, že si mě vybrala pro své sociální zabezpečení na prvním místě.
Cítím se velmi šťastný, nechci paušalizovat, že by to mělo být pro všechny stejné, ale jsem přesvědčen, že jsem na lodi se spoustou podobných pasažérů.
Co je tak těžkého si prostě přiznat, že to z její strany na začátku nebyla zamilovanost, ale jen hledání sociální jistoty?
Kdybych se zeptal své thajské manželky, zda sociální zabezpečení hrálo na začátku hlavní roli v jejím výběru farangů, logicky by mi bylo řečeno, stejně jako mnoha jiným, jak jste se k tomu dostali.
Otázka, kterou bych jim proto nikdy nepoložil, protože při vší své upřímnosti nikdy nedokáže odpovědět, což by podle ní bylo lepší nechat nevyřčené.
Každý mě může považovat za otravného chlapíka, ale tvrdím, že moje situace, se kterou jsem velmi spokojen, rozhodně není neobvyklá.
Milý Johne, myslím si, že zobecnění, že Thajské ženy si vybírají zahraničního partnera pro více pracovních míst v oblasti sociálního zabezpečení, je na stejné úrovni jako široce rozšířené tvrzení, že farang volí
Thajsko proto, že selhali a frustrovali při výběru partnera ve své domovině. Proč si vybíráte partnerku, která se nedokáže plně vyjádřit vaším jazykem, nechává si svůj citový život pro sebe, nikdy neukazuje zadní jazyk, závisí na vaší finanční přízni a nakonec si ze strategie přežití vybere vás?
Milá Coro, přiznávám, že už jsem měl v Evropě manželství, se kterým jsem se už necítil šťastný.
Ne že bych byl tak frustrovaný a dosáhl jsem věku, kdy jsem si myslel, že už nebudu moci pracovat, pokud jde o výběr partnera v Evropě.
Naopak, ale na dovolené se mi stalo, že mě, stejně jako mnoho jiných farangů, velmi zaujal její šarm a péče.
Kouzlo a péče, kterou na začátku určitě použila, aby se mnou přistála na všech místech.
Kromě 3 dalších jazyků, kterými mluvím plynně, jsem mluvil také trochu thajsky a bavilo mě učit nás náš jazyk tak rozporuplným způsobem.
To, že jsme se na začátku nemohli takto vyjadřovat, pokud to možná bylo žádoucí, je fakt, se kterým se setká každý, kdo si vybírá zahraničního partnera.
Udělala maximum, aby se naučila můj jazyk, a já jsem udělal totéž, abych se jako pouhý Sawadee Krap dostal o něco dále.
Oba rádi mluvíme o čemkoli a o všem, nyní známe naše vzájemné pocity a stejně jako v evropském manželství mají oba stejná práva a povinnosti.
Také, pokud je k tomu opravdu důvod, může ukázat zadní část jazyka a nemusí se tomu nijak bránit, protože je na mně finančně závislá.
Ve skutečnosti jsou moje peníze její peníze a nikdy jí nebudu vyčítat, že to v minulosti bylo ve skutečnosti jinak.
Moje reakce jsou pouze o tom, jaká byla v první řadě její motivace, a přestože mnozí rádi věří opaku, velmi velkou roli v tom sehrálo hledání sociálních jistot.