Hi-So a Lo-So, společenské třídy v Thajsku
In Thailand stav je velmi důležitý. Thajská společnost je vysoce hierarchická. Hodnosti a pozice jsou pro thajština brzy jasno.
Například pracovní poměr je důležitý zejména pro postavení, které thajština se z toho dá odvodit. Státní zaměstnanci jsou špatně placeni, ale tyto typy profesí jsou žádané, protože získávají prestiž.
I v thajském jazyce jsou naznačeny hierarchické rozdíly. Thajština má osobní zájmena, která dávají jasně najevo, zda daná osoba oslovuje mladšího nebo staršího člověka, ale také někoho nižšího nebo vyššího postavení.
To vysvětluje, proč mnoho Thajců nemá problém s určitými formami diskriminace. Thajci mají docela jednoduché myšlenky o společenském postavení, ke kterému patříte. Někdo s tmavou pletí pracuje na poli, na ulici nebo ve stavebnictví. V kanceláři pracuje člověk světlé pleti. Snědý je tedy na dně společenského žebříčku.
Vaše postavení ve společnosti je dáno mimo jiné původem, postavením a finančními prostředky. Thajci proto dávají na odiv své bohatství. Oblečení a auto, které řídíte, jsou příklady aspektů, které jsou pro mnoho Thajců velmi důležité. Během obrovského hospodářského růstu na počátku 90. Thailand jeden z nejdůležitějších prodejních trhů pro Mercedes Benz. Navzdory dopravnímu chaosu v Bangkoku mnoho Thajců raději jezdí do práce autem než Skytrainem. Koneckonců, auto je důležité pro vaši pověst.
Ahoj
Horní patro thajské společnosti je známé jako „Hi-So“. To je odvozeno z anglického „high society“. Hi-So zahrnuje thajskou šlechtu a bohaté čínsko-thajské rodiny. Hi-So nemusí znamenat rodokmen, ale může také souviset s bohatstvím a vzhledem.
Ekonomický růst na konci 80. a počátku 90. let vytvořil mnoho nových bohatých lidí. Tito „nově zbohatlíci“ vytvořili novou skupinu mezi Hi-So. Thajská vyšší třída žije hlavně v Bangkoku a okolí. Hi-So je zajímavé téma pro bulvární deníky a klepy v místních médiích. The Thajsko Tatler je časopis, který se zaměřuje na Hi-So. Časopis je plný úspěšných, krásných a bohatých Thajců.
Střední kategorie
Rychle roste i thajská střední třída. Skládá se z vysoce vzdělaných Bangkokčanů, kteří žijí převážně na předměstí Bangkoku a pracují v kanceláři v hlavním městě. Je pozoruhodné, že tato skupina vykazuje mnoho západních rysů. Prosazuje se západní ideál domu, stromu, zvířete.
Spodní třída
Nižší třídu, největší skupinu, tvoří zemědělský sektor. Tito Thajci žijí hlavně ve vesnicích na venkově. Dnes je však idylický vesnický obraz krutě narušen. Mladí vesničané se hrnou do velkého města poháněni nezaměstnaností a chudobou. Pracují jako taxikáři, stavební dělníci nebo prostitutky.
Vzhledem k masivnímu povstání farmářů a obyvatel provincie, kteří se silně ztotožňují s politickým hnutím před několika lety (Redshirts), je této skupině věnována větší politická pozornost. Ale rozdíly ve vývoji a prosperitě jsou stále obrovské.
Oddělení tříd
Thajci stále dodržují oddělení poměrně přísně. Styk s někým z nižší třídy není oceněn. Manželství a výběr partnera jsou určeny sociální vrstvou, ke které člověk patří.
Vstřícnost Thajců k turistům je z velké části dána hierarchickou strukturou společnosti. Musíte respektovat někoho z vyšší třídy. Farang je bílý a má peníze, takže je výše na společenském žebříčku.
Jakkoli to může znít bizarně, Thajcům střední a vyšší třídy připadá nepředstavitelné a spíše směšné, aby farang žil s isanskou ženou nebo si ji vzal. Pro Thajce je společenská třída důležitější než city, které k někomu chováte.
My na západě jsme byli vychováni v představě, že všichni jsou si rovni, bez ohledu na barvu pleti, původ nebo náboženství. Nám se Thajcovy představy o sociální struktuře zdají přinejmenším podivné.
– Znovu odeslat zprávu –
Byli jsme na Západě vychováni v přesvědčení, že všichni jsou si rovni? Uvědomte si prosím, že toto je dovedeno do extrému, zejména v Nizozemsku. Například v Belgii, Německu a Anglii (jen abychom jmenovali pár okolních zemí) se již mnohem více mluví o (vyšší) autoritě a vztahy v práci jsou již mnohem více hierarchické. V Anglii máte stále silnou třídní společnost. Setkal jsem se s tím i v mnoha jiných západních zemích mimo Evropu, a to jak v pracovním, tak soukromém životě.
Příběh o různých třídách v Thajsku je správný. Uvědomme si ale také, že Nizozemsko je v opačném směru odlehlá.
naprosto souhlasím. V Lufthanse se mnou zacházejí se vší úctou. Často také v Anglii, ale po 50 letech se to snížilo. Můj holandský tesař také úhledně čekal u dveří, dokud jsem neřekl, že může vstoupit
Naprostý souhlas s vámi. Když už byli učitelé v Nizozemsku nazýváni křestními jmény, my v Belgii jsme stále mluvili s Meester en Juffrouw. Tvar U je také stále široce používán v Belgii.
Je tomu tak i ve Francii a Německu. Později nás naši zaměstnanci nikdy neoslovovali křestním jménem.
Rozdíl je i ve zdravotnictví v Belgii. Běžný občan jde na konzultaci ke specialistovi do nemocnice, ten, kdo si to může dovolit, jde k lékaři soukromě. To je zřejmě také jeden z důvodů, proč je zde méně pořadníků než v Nizozemsku.
O Hi-So a Lo-So,
Nevím, jaké máte zkušenosti, ale pokud máte přítelkyni v Thajsku jako farang, rodina ve vesnici, kde žije, stoupá na prestiži. Něco, co zjevně považují za velmi důležité, mám někdy dojem, že jim úplně projdou boty, protože mají v rodině faranga. A na základě čeho? O jaké prestiži mluvíme? Pokud je farang šetrný ke svým penězům, brzy se mu říká khi nie-jouw (laktik) a rodina ztrácí tvář a tajný smích. Jednou jsem to viděl ve vesnici dále, kde byl farang velmi zaneprázdněn. Nevyčítejte mu, že na tom tvrdě pracoval, že? A ztráta tváře, jak se zdá, je to nejhorší, co v Thajsku existuje.
Ale co žárlivost? Pokud máte v rodině/ulice/vesnici několik farangů, bude to zábava. Pokud jeden staví dům, druhý ho chce také, Pokud má jeden auto, chce ho i druhý, Jede-li jeden s rodinou k moři, chce ho i druhý. A to vše superlativním způsobem. Moje zkušenost je taková, že bratranci dotyčného Thajce mohou docela žárlit na svého úspěšného bratrance, který se chytil faranga. Někteří se to ze všech sil snaží překonat tím, že najdou ještě „bohatšího“ faranga. Vůbec si ale neuvědomují, že farang v jejich vlastní zemi je jen Jan s čepicí a často se ani neobjevuje v uvozovkách top 1.000.000 XNUMX XNUMX. Někdy si říkám, jak se cítí, když přijedou do tak vzdálené země.
Žárlivost může mít docela vážné formy. Lidé jdou dokonce tak daleko, že o druhém farangovi a jeho thajštině vymýšlejí a šíří nejrůznější špatné věci, což nakonec vede k hádkám v rodině. Jako by vám peníze dělaly radost? V takovém případě ne. Je to snadné, jen když toho máte dost.
Občas mi chybí představa, že jeden prostě druhému něco ze srdce udělí a přeje. A že zatímco tato země je tak plná dávání v naději, že po své smrti získáte lepší život a budete za to odměněni. Ale zjevně, pokud jste v Thajsku na dně žebříčku nebo uprostřed nebo na vrcholu, je dovoleno dívat se dolů na toho druhého, který teprve začíná a možná se tam nikdy nedostane.
Mluvíte o nejnižších příčkách thajského společenského žebříčku. Zde je farang v rodině další „výhodou“.
Na druhé straně spektra: Dcera 150členné továrny byla s o něco starším (věkový rozdíl 20 let) bílým Irem. ženatý. Dcera byla umlčena a nikam ji nepozvali.
Syn velkého průmyslníka... si chtěl vzít dámu stejného „charakteru“. Sinsod.. 200 MILIONŮ thajských bahtů + nějaké „malé odměny“. Ani bohatý bílý akademik se tomu ani nepřiblíží.
Jednou jsem potkal thajského obchodního přítele v bance. "Titirate, vypadáš jako vánoční stromeček." Je to tak, lidé by si neměli myslet, že nejsem dost bohatý.
S dalším obchodním přítelem: nikdy nechtěl jít vedle mě ve městě. „Nejsem dáma na pivo,“ zněla její odpověď. Šla tedy vždy pár metrů přede mnou.
Já a moje thajská žena jsme byli před několika lety v Songtaew (Pick-up se sedadly vzadu a často střechou proti dešti.)
Vystoupili jsme a vystoupila s námi i thajská paní, kterou jsme neznali.
Její komentář k mé ženě byl: Můj manžel farang nemusí být v takovém songtaew. Máme vlastní auto, máme dost peněz.
Často se zdá, že závist, povzdech peněz, bodání do zad. lži se staly novým náboženstvím thajských dam. To platí i pro thajskou populaci v Nizozemsku.
Všechna chvála za jasný příběh o třídní společnosti v Thajsku. Tento fenomén se děje po celé Asii. V Indii se stále myslí v kastách a feudální struktura např. Pákistánu je stále středověká.
Několik dalších podrobností:
– Thajští státní úředníci si nevydělají tolik, ale během dovolené jsou placeni. Jsou zdravotně pojištěni a většinou i jejich rodiče. Mají dlouhodobé smlouvy a mají nárok na důchod. To jsou příjemné doplňky.
– Thajci nejen rádi dávají na odiv své bohatství tím, že dávají na odiv své bohatství, které je samo o sobě drahým koníčkem, ale také to rádi dávají na odiv tím, že ukazují, kolik si mohou dovolit utratit. To je ještě dražší koníček.
a skutečně, v Nizozemsku jsme si všichni údajně rovni, ale i zde jsou lidé rádi, že mají po ruce nějaké peníze, díky čemuž se cítí rovnější než ostatní. „Náš druh lidí“ a všechny druhy sociálních kodexů jsou také velmi důležité v Nizozemsku.
Zajímavé téma na reakci. Proč? Třída, hodnosti a pozice jsou pro vědce vždy zajímavým fenoménem. O tom už byly napsány plné knihovny. Jen si myslím, že je škoda, že odpovědi byly hlavně o Sex Loso atd. a ne o tématu. Problém je: S kým byste se měli srovnávat? západní kultura atd.? Jaký je váš vlastní názor na toto? Jaký je váš referenční rámec (Marcuse, Fromm? a mnoho dalších). Často mám pocit, že tyto typy témat a ohlasy na ně, které rád čtu, prožívám často jako velmi subjektivní a úzkoprsé. Protože znovu, koho a co srovnáváš? Např. Nizozemí. Každý normálně uvažující Nizozemec věří, že existuje nějaká třídní společnost. Jen si vzpomeňte na návštěvu divadla. Ale kde nakreslíte čáry? S určitým příjmem/kapitálem? Původ? Někoho urozeného, kdo nemá ani cent na vydělávání? Nebo pracovitá, energická, kreativní mysl, která něco objevila a díky tomu zbohatla, ale přesto ji vyšší třída nepřijímá/ O kom to mluvíme? Také si myslím, že v Thajsku nelze jednoduše rozdělit společnost do tří tříd. Příliš jednoduché. Je to velká šedá zóna, která se táhne napříč společností a naštěstí má tato společnost „střední management“, páteř ekonomické společnosti. Ale prostě nemůžete udělat hranice. Všechno to plyne dohromady. Což mě zajímá a odpověď jsem zatím nenašel ani nikde nečetl. Jak funguje thajský systém? Mám na mysli toto: Slyšel jsem, že aby byl poslanec zvolen, musí mít vysokoškolské vzdělání. Takže žádná demokracie. Ale jak to chodí v zemi? Když jedu autem nebo na kole svou rezidenční čtvrtí, pravidelně narážím na billboardy s lidmi, kteří utíkají do úřadu (zákaz). V Nizozemsku může ve volbách kandidovat kdokoli, obec, provincie atd. Jaké je to v Thajsku? jaké jsou podmínky? Jak je systém strukturován? Na to bych chtěl odpověď, ne spekulace, ale fakta.
Dobrý den Petře,
Díky velmi informativní.
V Thajsku často slýchám výrazy hi-so, low-so, takže jsem se zeptal, jaké je slovo pro střední třídu, nikdo mi nemůže říct a skoro jsem začal věřit, že neexistuje, ale zpětně to prošlo. jazyková mezera.
Mimochodem, taky se toho trochu rychle zbavíš 🙂
Co teď vím, je, že lo-so a hi-so v lidovém jazyce označují pouze peníze jako v bohatých a chudých.
Termíny pro sociální třídu v thajštině jsou:
chan tam – Nízká třída
chan glaang – střední třída nebo průměr
chan zpívaný – Upper class nebo Elite
Mimochodem, věřím, že společenské třídy v pojmech jako chudí, průměrní, bohatí a elita dělají v západních zemích, včetně Nizozemska, rozdíly, i když mnoho lidí by rádo věřilo, že tomu tak nebylo.
Přátelé v Bangkoku mluvili o MiSo, zdá se mi to vhodné.
Mimochodem, nevěděli, jak slavný zpěvák/kytarista Sek Loso přišel ke svému uměleckému jménu, a byli velmi překvapeni, když jsem se zmínil o jeho původu. To se spíše nevědělo.
Jedli někdy bangkokští přátelé japonskou polévku?
Protože to jedí všichni ze střední třídy (MiSo ;~)
Když navštívím dobré thajské přátele (ne sousedy), udělám ránu. V Nizozemí by to pomohlo.
Nad portrétem krále mávám také, když musím po běžeckém závodě převzít trofej na pódiu. Myslím, že je to šílené, ale nevím, jak jinak se s tím vypořádat. Moji spoluběžci si myslí, že je to každopádně krásné.
Minulý rok se o mou tchyni zajímal muž a chtěl si ji vzít. Věno bylo stanoveno na 20.000 76 koupelen kvůli tomu, že dcera má falang. Takže v rodině mám značnou přidanou hodnotu, i když můj příspěvek je velmi malý. Moje tchyně je XNUMX let a má tedy stále hodnotu. Muž si věno nemohl dovolit a nyní je neviditelný.
Pravděpodobně to říkají vaši tchánové, ale může se stát, že se muž jen urazil, protože normálně nemusel platit věno vůbec, protože vaše tchyně už byla vdaná. Věno v Thajsku platí pouze pro mladé neprovdané panny a to je opravdu pravda, jinak ne, do toho. S přátelským pozdravem.
Ohledně Hi-So a Lo-So. Khun Peter, na zdraví! Konečně někdo, kdo trefil hřebíček na hlavičku. Mnoho otázek a diskuzí na Thailandblogu se najednou stane irelevantními a jsou zodpovězeny, když čtenář pochopí vaši prózu. Ještě dodávám, že to, co je napsáno, platí vlastně pro celou JV Asii. Sám jsem žil v Indonésii 10 let a není tomu tam jinak, stejně jako v Malajsii a na Filipínách, tedy v zemích, kde jsem také získal bohaté zkušenosti. Děkuji za vaše jasné vyjádření tohoto aspektu asijských kultur.
Pamatuje si každý na demonstrace červené košile v březnu až květnu 2010? ? S téměř stovkou mrtvých, tisícovkou zraněných a tisíci zatčenými? Thajský blog také začal ten rok!
Dva transparenty, které byly často k vidění a také visely nad pódiem, byly tyto:
1. กู เป็น ไพร่ koe pen phrai 'Jsem nevolník' Ironický odkaz na způsob, jakým hi-so přemýšlí o lo-so, se zprávou: 'To už nebudeme akceptovat!'
2 โค่น อำมาทย์ koon ammaat 'Pryč s elitou!'
To znamená, jak upozorňují jiní, že velká většina thajské populace již nevěří ve staré hierarchické hodnoty. Dodržuje je pouze malá skupina tam nahoře, díky které to vypadá, jako by to bylo stále součástí té krásné thajské kultury zvané Thainess.
Ach ano, transparenty.
A když to řeknu tak, jak jsou, červená košile se potácí po skupině, která ke svému obohacení využila pouze voliče.
Nezapomeňte také zmínit, že mnoho klanů Hiso považuje manželství s farangem nebo bělochem za ostudu. Mnohem raději by si vzali Thajce nebo alespoň bohatého Japonce či Korejce v rovnocenné třídě.
Ve skutečnosti mi thajská společnost připomíná spoustu západních společností před stovkou až několika desítkami let....Měli jsme také třídní rozdělení a ženy musely vypadat co nejbílejší....Auta nemohla být těžká a dostatečně velká. …..zlaté řetízky nejsou dost dlouhé…..Na západě jsme tohle z velké části přerostli…..tady se to všechno musí ještě naučit a zažít.
A později jsme museli být co nejhnědší, protože pak by se dala zaplatit dovolená do Španělska. A když ses vrátil z dovolené bílý, něco nebylo v pořádku
„Manželství a výběr partnera jsou určeny sociální třídou, ke které člověk patří.“ Správně! Z chudé dívky z venkova se může stát konkubína více či méně bohatého Bangkokiana, ale většinou ne o moc dál. Manželství tam opravdu není vhodné pro to, aby ženy stoupaly na společenském žebříčku jako v západních zemích. Kdo se narodil za desetník…… Proto hledají útočiště u farangů. O takové rozlišení se nestarají. Má to samozřejmě i své nevýhody. Bohatí Thajci vědí, že pokud se jedno z jejich dětí provdá do chudé rodiny (což opravdu nedovolí), rodina ztratí nejen postavení, ale i peníze
Často si totiž pořídíte potřebnou tchánu.
Když to farang zjistí, opravdu velmi brzy, je obvykle příliš pozdě.
Jsem 15 let vdaná za Thajce z Isaanu. Máme se moc rádi a nevyměnila bych je za nikoho jiného. Moje auto není Mercedes Benz, ale 16 let stará Toyota. Pořád dobře jezdí a za ty roky mě nikdy nezklamal. Tak proč bych měl utrácet peníze za nový? Všichni jsou si se mnou rovni a mě to postavení nezajímá.
Vaše žena říká totéž svým přátelům:
Jsem 15 let se stejným mužem, není to Mercedes, ale stará Toyota.
A ještě mě nezklamal, ani za to nevyhazuji peníze.
Dělám si srandu Guido, měj se dobře, Davide Diamante.
Jednou v Laosu jsme potkali mladý thajský pár, jednoznačně z „lepší“ třídy. Protože moje thajština mluvila jen mírně, přešli jsme na angličtinu, jazyk, kterým manželé mluvili výborně. Mluvil s nimi alespoň půl hodiny. Celou tu dobu nešetřili pohledem na mou thajskou manželku! Natož jí něco říct. Moje žena se také pokusila zapojit do konverzace, ale byla ignorována. Oh mia farang.
Jednou jsem četl v knize na toto téma, že to může mít extrémní podoby.
Příklad: dva přátelé. Jeden dostane velkou propagaci, druhý ne. pak nastane bod, kdy přátelství skončí, aby se nestalo neslušným kvůli rozdílnému postavení. Oba to chápou.
Přesto je to také případ Evropanů, jen ne v Evropě. V Indonésii jsem žil a pracoval v letech 88 až 98 a samozřejmě se občas stalo, že se Buleh (farang) objevil na drinku s domorodkou. Pokud to byla rozvinutá obchodní žena s dobrou holandštinou nebo angličtinou, byla brzy přijata a zahrnuta do konverzací. Pokud však šlo o dámu bezvýznamného původu nebo vzdělání (obvykle „zlatokopky“ nebo barmanky), byla taková osoba ignorována. Kdybyste byli požádáni o přijetí u chic Javanese, nenapadlo by vás se tam s někým takovým objevit. To opravdu nebylo možné. Takže i tam jsou velké rozdíly. Po chvíli si na to zvyknete, má to i své výhody. Už nemusíte vést zdvořilé konverzace s typy, které ve skutečnosti nepotřebujete.
Myslím, že moje žena byla prostě ignorována, protože to udržovala s farangem. Neobtěžovali se zjistit, s kým mají co do činění. Jednoduše s ní neprohodili ani slovo. Moje žena má také vysokoškolské vzdělání. Skutečnost, že se pohybovala s farangem, stačila k tomu, aby byla kvalifikována jako "neuspokojivá". Mimochodem si myslím, že třídní rozdíl, nebo chcete-li rozdíl ve společenském postavení, je dán spíše velikostí bankovního konta než intelektuálními kapacitami.
Nikdy jsem si nevšiml, že všeobecný rozvoj oceňují například Thajci. Většina z nich totiž nečte ani noviny, natož knihu.
Mimochodem, prostí obyvatelé Isanů rozdělují farangy do dvou sociálních kategorií nebo tříd: Farangové a farangové kee nok. Pokud jste zařazeni do poslední kategorie, patříte do nejnižší kasty v Thajsku. Někdy stačí ovládat thajštinu, aby vás to tam započítalo! Bohatý farang nemluví thajsky, že?
Ano, Slagerij van Kampen, chápu vaši frustraci, je také smutné to zažít. Jsou věci, které si neznalí farangové nedokážou představit, dokud s nimi nejsou konfrontováni. Bohužel před tím nemůžete lidi varovat, zvláště v Nizozemsku, jak jsem zažil při několika příležitostech. Lidé se pak na vás udiveně dívají, odmítají vám věřit a snadno vás mohou nazvat „rasistou“ nebo „nacistou“. Už dávno jsem hodila ručník do ringu a na narozeninách a večírcích jsem se těmto typům témat vyhýbala. Také podotýkám, že akademicky vyškolené thajské dámy, které sledují vztah s farangem, chtějí obecně s tímto farangem „utéct“, tj. do Evropy, Austrálie, USA atd. Tyto dámy přesně vědí, jak se na ně v Thajsku dívají, a tak „let “jasná možnost.
Podle mého názoru je striktní rozdělení do sociálních tříd ve společnosti, jako je Thajsko, nejdůležitějším způsobem, jak udržet sociální nerovnost. Koneckonců: co potřebujeme se základní třídou (třídami)? Podívejte se na kasty v Indii. Stejně jako v Indii je sociální mobilita v Thajsku obtížná. Riziko toho je samozřejmě možné rostoucí třídní vědomí v marxistickém smyslu. Třídy jsou navzájem přirozenými protivníky. Thajské myšlení znemožňuje holandský „polder model“. To může vysvětlit střety mezi červenými a žlutými.
Příběh je zatím správný, ale chybí mi síla peněz, uplácení, kupování titulů a školních titulů a diplomů. Znamená to, že zejména ve třídě Hi-so je hodně 'falešných'. Kdysi jsem pracoval v kanceláři agenta Siemens, a protože sloužil hlavně námořnictvu se Siemensem, ale umístil jsem všechny mobilní věže v každém magistrátu a vládním oddělení, často mě vzali na oběd s vysokým důstojníkem a od majitele jsem se dozvěděl o jak se takoví lidé dostali do své pozice. Někdo s nízkým vojenským vzděláním se například ožení s dcerou z bohaté rodiny a pak má finanční prostředky na to, aby si mohl koupit své „hvězdy“ (kariéru). To lze také provést prostřednictvím kontaktů, které máte, což se v Nizozemsku nazývá „politika přítele“. Mix bohatých se vzdělaným člověkem z nižších vrstev znamená, že je to promíchané, ale vzhledem k vysoké pozici dopředu se brzy začnou chovat jako Hi-so. Upřímně shlížím na celý ten vnější projev. Koneckonců jsou všichni lidé a lidé mají slabosti, takže to není jen třída a síla, jak vidíte. Vnímám ve svém současném prostředí, kde bydlím v krásném domě, který jsem zrekonstruoval, který nevlastním, že se mě lidé ptají, proč si ho nekoupím. Ta otázka se týká pouze stavu. Budu-li vysvětlovat, co stojí zaseknutý půjčený kapitál, aniž by cokoli vynesl, ale pronajímám levně, tak levně, že by majitel vydělal peníze zpět za méně než 50 let a dům je na odpis. Takže je pro mě mnohem levnější pronajímat než kupovat a proč bych ve svém věku stále chtěl vlastnit nemovitosti. Abych byl upřímný, nevadí mi hodiny a být sám sebou, chodit v žabkách, nosit šortky a tričko, ale je mi jedno, co si o mně myslí. Já vím, kdo jsem. Mimochodem, mám zkušenost, že jsem byl 10 let ženatý s o 20 let mladší osobou z nejchudší Isaanovy rodiny, rozvedený, měl přítelkyně, které se vzdělávaly. NYNÍ spolu s někým, kdo pracoval 30 let v bance a jehož celá rodina má velké obchody a spoustu pozemků... Myslím, že jsem obvykle posuzován a přijímán podle osobnosti a vlastností. Ne na peníze, protože na to s mizerným státním důchodem nemám.
Mám podezření, že když lidé znají výši vašeho starobního důchodu a nedostatek majetku, Thajci vás vůbec nevidí tak vysoko.
Možná si teď myslí, že jste výstřední milionář, a chovají se podle toho kvůli strachu z loupeží a únosů. nebo že jste rušeni.
Koneckonců, chudý člověk ze Západu nemá peníze na letadlo, na dovolenou nebo dokonce na práci.
Ani moje žena neukazuje navenek bohatství, protože se bojí, že jí unesou vnoučata nebo že ji přijde žádat o peníze více příbuzných.
No, thajská aristokracie je stále příliš dominantní v thajské politice a společnosti!!
………Bastilu ještě nepřepadli!
A pak je tu také řada Thajců, kteří pocházejí z Lo-So, skončili v Mi-So a chovají se, jako by byli Hi-So.
Například na Instagramu sleduji řadu thajských dam, včetně některých z výše jmenovaných.
Značkové oblečení a boty, drahé šaty s velkým dekoltem, aby byly zvětšeniny lépe vidět, byt minimálně 25,000 XNUMX p/m, jídlo každé dva dny v luxusní restauraci, párty každý víkend, víkend v resortu každý měsíc , kde potřebují deset různých bikin, jedou dvakrát ročně na zahraniční dovolenou atd.
Nikdy jsem je neviděl pracovat. Nikdy jsem neviděl přítele nebo manžela. Když ale navštíví své rodiče, ukáže se, že žijí v jednoduchém domě někde v Isaanu.
Předpokládám, že svůj profil dali na instagram z nějakého důvodu.
Když to nebude kvůli práci, bude to kvůli něčemu jinému.
Jasný a pravdivý článek.
Naštěstí dva králové v Thajsku ukazují, že i ty, kteří se skrývají v hierarchii, lze překlenout.
Například matka zesnulého krále Bhumibola, jménem Srinagarindra, byla dcerou velmi jednoduchého obchodníka. Stala se zdravotní sestrou a provdala se za prince Mahidola, lékaře ve Spojených státech, kde se také narodil král Bhumibol.
Současný panovník, král Maha Vajiralongkorn, se oženil čtyřikrát. Poprvé se svou vysoce urozenou sestřenicí Soamsawali (společně měli dceru), poté s obyčejnou mladou začínající herečkou Yuvadhidou (dohromady měli 4 syny a dceru), poté se oženil se Srirasmi, zaměstnankyní paláce (společně měli syna) a nakonec se Suthidou, bývalou letuškou v Thai Airways.
Doufáme, že dobrý příklad těchto dvou panovníků sníží hierarchické rozdíly v Thajsku!
Moje žena také pochází z Isaanu, dává rodině jasně najevo, že náklady v Nizozemsku jsou mnohem vyšší než v Thajsku.
Jako Falang můžete říct, kolik vyděláváte, ale z velkého povyku neřeknete, jaké jsou vaše náklady, Thajci si myslí, že vydělávají hodně.
Je také odpovědností Falangů říct jim, že to není všechno jen sluneční svit.