Připojte se a zazpívejte si

Sornkiri Sriprachuab to pochopil správně. Před desítkami let tenhle zpíval Thaise country zpěvačka strádáním sužovaným hlasem: "Děvče, říkáš, že velká povodeň je lepší než sucho / já ti říkám, ať přijde sucho a ať se vody nezvednou."

Prorockými slovy zpěvák pokračuje: „Letos povodeň přináší strach do každého domu / Utekl jsem na střechu, ale voda se mísí s mými slzami.“

Omluvte můj překlad. Toto pero je příliš suché a tato mysl příliš tupá na to, aby vyjádřila bohatou a vnitřní sílu Sornkiriho textů, stejně jako nezapomenutelnou poezii Paiboona Butrkhana, napsanou před 40 lety, jejíž každé slovo je aktuální i dnes.

Pokud Froc – Frog Revolution Oh-la-la Crocodile – podlehl morbidním fámám v bažině satiry, můžeme naši promoklá mysl utěšit hraním této písně jako nové hymny každý den v 6 hodin po naší skutečné hymně. Nejen proto, že Paiboonovy texty jsou srdceryvně krásné, ale také proto, že píseň „Nam Tuam“ ztělesňuje složité vztahy, které naše země vždy měla se záplavami, suchy, monzun, bláto, vzduch, klima: voda života a voda slz a strachu. Voda v této agrární utopii znamená rýži a bohatství, ale také mor a chudobu, což se v našich melancholických myslích mění v poezii. Se Sornkiriho hlasem a Paiboonovým textem zní slavná píseň Cry Me A River jako říkanka.

Nam – voda – je zdrojem inspirace, která se objevuje všude v poetických kotrmelcích thajského jazyka. A „vodní“ odkazy v siamské výslovnosti a větách mají hlubší význam než v prostém překladu. Sornkiriho verše můžete přenést do jiného jazyka, ale ne národní charakter v něm skrytý.

Naše paní premiérka je ukázkovým příkladem toho, co nazýváme „Nam tuam pak (doslova „povodeň v ústech“). Naše ubohá premiérka, zahlcená tekutými a pevnými protivníky, má tendenci žvatlat spoustou ehm...arrr...err...urgh a její úkol v boji se skutečnou potopou je komplikovaný touto metaforickou rovnicí.

Má můj upřímný soustrast. Ale to, co od Froc stále potřebujeme, je řešení „Nam Ning Lai Luek“ – Shakespeare nám dal anglickou verzi „Smooth running the water where the potok je hluboký“ “) – ale místo toho máme hlavně Nam Tuam Thoong Pakboong Rong Reng . To už je shakespearovské, výraz doslova znamená „pole je zaplaveno, ale budoucí slávy je jen málo“. Toto rčení kombinuje sarkasmus i pomluvy s přímým odkazem na velkou vodu a ve svých alegorických možnostech je vznešenější, organičtější než „mluva nevyplňuje díry“ Nebo jak jsem kdysi slyšel jednoho Texasana říkat „Všechny klobouky, ale žádný dobytek "

Můžeme se brodit dalšími příslovími souvisejícími s vodou na Frocově třesoucí se ruce. Jednu mi přidají jako první: „Mue Mai Phaai Oa Thaao Ra Nam – „tvoje ruka nepádluje a zpomaluješ loď s nohou ve vodě“. To je asi pravda, ale tohle rčení je o lodi na vodě, ne o autě na silnici nebo o letadle, které uvízlo na zatopené ranveji.

A v „Nam Chiew Ya Oa Rua Kwang“ je to zase o vodě a lodi. Froc to nevyhnutelně doporučí, protože to znamená „Nekotvit proti proudu“. Tato filozofie je stará a jasná a zdá se, že se zrodila ze staletí vraků lodí a dlouhé historie soužití s ​​povodněmi: nechte vodu projít, nebo najděte způsob, jak ji propustit, protože nemá smysl zkoušet ji využít. přirozený, neúprosný a nevratný průchod.

To je příliš pozdě. Dlouho předtím, než byly zavedeny Big Bagy, aby blokovaly nebo odváděly vodu, naše neklidná urbanizace již zablokovala tok betonem, silnicemi, budovami a nedostatečným územním plánováním obecně. Závažnost této katastrofy se brzy ukáže „Nam Lod Tor Phud – „až voda opadne, kořeny budou odhaleny“ – když se objeví mnoho problémů, které jsou nyní stále pod vodou. Ve skutečnosti už nějaké ty zbytky stromů a rostlin, výkaly, hady atd. vidíme a lze si jen přát (proti očekávání), aby se je podařilo včas odčerpat,

Sornkiri má pravdu, voda se stále mísí s našimi slzami. Přidejte se a zpívejte!

Sloupek Konga Rithdeeho v Bangkok Post, (někdy volně) přeložil Gringo